Šintó

15. dubna 2017 v 16:18 | Misaki

Kon'nichiwa,
Vím, že to nejspíš nikoho nebude zajímat, ale..

Šintó
-náboženství založené na animismu a polyteismu
-jediné náboženství vzniklé v Japonsku a dodnes se přes vliv Budhismu jedná o živé náboženství
-neobsahuje jasný výčet pravidel a dogmat
-4 základní skupiny:
-císařský-neveřejné rituály císařské rodiny
-Jinja-nejrozšířenější forma s nejdelší historií, do konce 2.světové války, úzce spjato se státním šintoismem
-sektářské-čítá 13 forem, vzniklých od počátku 19.st.
-lidové šintó-forma rozšířená na venkově, nemá žádnou organizaci
-má 100 mil. vyznavačů
-slovo šintó-> "šin,, ve významu něčeho, co člověka významně přesahuje svou kvalitou, často pouze nepřesně překládáno jako bůh či duch
"tó,, ve významu cesta
=>šintó=cesta bohů
-slovo šintó pochází až z období Meidži
Historie
-v nejstarší J. kultuře (Džómon 7500-300př.n.l.) byly podle archeolo. nálezů uctívány ženské figurky se zvýrazněnými mateřskými atributy
-v období Jajoi (300př.n.l-300n.l.) se objevuje raná forma šintó
-rozmach v období Jamato (250-710n.l.) kdy pozici kněží získali v období Jamato předáci vládnoucích rodů nazývaných Udži, kněz pak byl nazýván Udži no kami, ten měl funkci prostředníka mezi rodem a jeho ochraným kami (=Božstvo, přírodní síly, inteligence, zemřelí předkové i žíjící lidé. Jednoduše se jedná o vše, co vzbuzuje podiv, nadšení nejistotu, nebo posvátnou hrůzu, proto sem lze zařadit i přírodní jevy, hory, stromy, vodopády atd..Dokonce i řemeslné dovednosti, talenty a intuice mají svoje kořeny v této dimenzi zvané Kami udžigami. Tito duchové nebyli historickými, ale mýtickými předky a byli uctíváni v svatini, kam měli přístup pouze členové udži. Udžigami císařského rodu byla Amaterasu Ómikami (nejdůležitější šintoistická bohyně), ačkoliv tak nikdy nebyla označována. Později vytvořená udži neměla jako ochrané duchy mýtické předky, ale volila si místo nich jiné kami.
-Už od rané historie konfrontováno buddhismem (v Japonsku v roce 552-Jamato). Obě náboženství spolu koexistovala, kami byli chápáni například jako ochránci buddhistických klášterů. Na druhou stranu někteří mniši věřili, že kami potřebují duchovní ponaučení ->postavili na konci 7.století chrám poblíž nejsvatějšího šintoistického místa, svatyně se zasvětily Amaterasu Ómikami.
-šintoistické svatyně také byly dány do správy různým buddhistickým sektám
-od 10. století byla populární teorie honži suidažku považující kami za manifestace buddhistických božstev, napříklaad Amaterasu Ómikami se už od roku 752 ústy orákula (=věštba-znamená předpověď budoucích událostí, někdy i v daleké budoucnosti nebo na vzdáleném místě, často bývala "temná" a víceznačná) prohlásila za totožnou s Buddhou Vairočanou
-vznikly synkretické (=splývání náboženských a kulturních prvků v jeden celek, často přitom vznikají božstva nová) školy jako Rjóbu šintó (=dvojnásobné šintó) či Sannó ičindžicu šintó
-v 15.st. zas vznikla opačná teorie propagovaná školou Juiicu šintó (=jediné šintó) jež považovala kami za pravzory buddhů a bódhisattvů (=termín, který je různě interpretován a obecně lze říci, že znamená toho, kdo dosáhl stavu předcházejícího stavu buddhy a dále usiluje o probuzení=sen, ze kterého je nutné se probudit) podle ní je také šintó pramenem konfucianismem a taoismu=filozofická škola založená na textech Tao te ting (kniha o cestě a ctnosti) dále také rodinu čínských náboženských hnutí
-v období Jamato byl použit k upevnění státu vládnoucí vrstvou
-1872-1945-státní náboženství a bylo použito prostřednictvím státních institucí, především škol, k rozvoji japonského nacionalismu
-dobový šintoismus směřoval k snížení vlivu buddhismu
-po prohře Japonska se náboženství odloučilo od státu a roku 1946 se císař vzdal nároku na božskou podstatu
Sayōnara


 

Modrá velryba

13. dubna 2017 v 16:06 | Misaki |  temné články

Kon'nichiwa,
Dnes tu mám článek na trochu vážnější téma. Určitě, pokud jste se v posledních dnech objevili na internetu, jste slyšeli o hře s názvem Blue whale. Hra se poprvé objevila v Rusku (kde už je nad 100 sebevražd díky této hře) a nyní se už dostala i k nám. Jedná se o hru, ve které dostáváte různé úkoly spojené se sebepoškozováním, sledováním hororových videí atd..Úkolů je celkem padesát a končí nabádáním k sebevraždě.
Jistě jste v televizi nebo na internetu slyšeli případ dvou holčiček, které skočily pod vlak. I v souvislosti s tímto případem se spekuluje o tom, že by mohly hrát tuto hru.
Jistě přemýšlíte proč děti tuto hru začínají hrát. Může to být kvůli zvědavosti, nudě. Na internetu jsem narazila na video o dívce, která hru začala hrát a když chtěla skončit, začal ji kurátor (člověk, který zadává úkoly) vyhrožovat, zjistil si, kde bydlí, kam chodí do školy, poslal ji fotky jejích rodičů a neustále ji volala neznámá čísla.
S hrou je velmi těžké skončit, neboť kurátor umí velice dobře manipulovat s hráčem a s jeho psychikou. Dokáží rozbít jeho osobnost a dokonale ho psychicky vydeptat.

***úkoly ve hře***
1. Vyřež si do ruky F57 a pošli fotku kurátorovi.
2.Vzbuď se ve 4:20 a sleduj děsivá videa, která ti pošle kurátor.
3.Pořež se podél žil na ruce, ale ne moc hluboko, fotku pošli kurátorovi.
4.Nakresli na papír velrybu, pošli fotku kurátorovi.
5.Jestli jsi připraven/a stát se velrybou vyřež ANO do své nohy, pokud nejsi, pořezej se.
6.Úkol s šifrou.
7.Vyřež si do ruky F40 a pošli fotku kurátorovi.
8.Napiš I'am whale do svého statusu.
9.Překonej svůj strach.
10.Vzbuď se ve 4:20 a jdi na střechu.
11.Vyřež velrybu do své ruky, fotku pošli kurátorovi.
12.Sleduj celý den psychedelická a hororová videa.
13.Poslouchej hudbu, kterou ti kurátor pošle.
14.Pořež si ret.
15.Píchej do své ruky špendlíkem.
16.Udělěj si něco bolestivého.
17.Jdi na tu nejvyšší střechu a nějakou dobu stůj na jejim okraji.
18.Stůj na okraji mostu.
19.Vylez na jeřáb, nebo se o to aspoň pokus.
20.Kurátor prověřuje důvěryhodnost.
21.Popovídej si s velrybou-dalším hráčem na skypu.
22.Jdi na střechu a sedni na okraj.
23.Úkol se šifrou.
24.Tajný úkol.
25.Setkej se s velrybou.
26.Kurátor ti řekne datum tvé smrti a ty ho musíš příjmout.
27.Vzbuď se ve 4:20 a jdi ke kolejím.
28.S nikým celý den nemluv.
29.Slib, že jsi velryba.
30.-49.Každý den se buď ve 4:20 a sleduj hororové filmy, poslouchej zaslanou hudbu.
50.Skoč z vysoké budovy. Ukonči svůj život.

Myslím, že tato hra není sranda a mělo by se o ní mluvit, aby o ní vědělo co nejvíce lidí. Ti, kteří se do hry přihlásí, musejí napsat do svého statusu různé hashtagy jako F57, F40 atd..tudíž můžete poznat, jestli se vaši blízcí zapojují do hry a můžete to překazit.
Sayōnara






Zápis z víkendu 26.3.2017

2. dubna 2017 v 13:27 | Misaki |  Lifestyle
Kon'nichiwa,
Nevim proč jsem to napsala, možná proto, že jsem měla nezvikle dobrou náladu, takže přesný opak toho, jak se cítím teď..

Vlastně tento víkend dopadl nad míru dobře, tak dobře, že jsem to ani nečekala. Celý týden jsem myslela na to, že si víkend "neužiju" protože musím dodělávat věci do školy. No nakonc jsem stihla všechno, co bylo nutné a dokonce udělala i všechno, co se týče mých koníčků. V sobotu jsem si užila akci s kamarádami, téměř jsem dorýsovala výkres do školy, dodělala návrh interiéru k maturitě, napsala pokračování dvou mých příběhů a jeden zvěřejnila, zveřejnila jsem i nový článek, na kterém je už mmomentálně i první kometář, také jsem si jeden přednapsala, už stačí jen ho vydat. Dokonce jsem už konečně začala přepisovat do počítače, tedy naostro, můj nový příběh a jsem z něho nadšená. Konečně píšu něco o Gerardíkovi /LOL/. Také jsem si zahrála po dlouhé době nějakou počítačovou hru, setkala se s kamarádem, se kterým jsem se dlouho neviděla a mohla tak obdivovat jeho awesome dlouhý kudrnatý vlasy. Poznala jsem nový YTB kanál, ale nejsem si jistá zda tu zveřejňovat jaký, nechci žádného mého čtenáře vyděsit tím, co po nocích poslouchám. Stáhla jsem si internetovou knížku 50 věcí, které by ste neměli vědět, zajímavé čtení. Jediné co jsem chtěla stihnout a nestihla je zkouknutí Lalalandu. Snad to brzy napravím.
Joo..a málem bych zapomněla..našla jsem si na internetu nějakého odborníka kvůli depresím. Chci zkusit někomu takovému napsat a poradit se, nebo se spíš utvrdit v tom, že mé stavy jsou opravdu deprese. A co jsem si tak našla, tak tenhle doktor by mohl být vyhovující.
Sayōnara

 


Vulgární ajťák v Prostřenu

25. března 2017 v 14:54 | Misaki |  Drby 😱

Kon'nichiwa,
Možná by se tahle rubrika měla přejmenovat na "bizáry v televizi", když už tu máme druhý článek o televizním pořadu Prostřenu. Je mi jasné, že na to asi téměř nikdo z mých vrstevníku a čtenářů nekouká, ale já se prostě opět musím vjádřit k tomu, co se tam minulý týden dělo.
Jestli o tom nemáte ani páru, ráda vám to ve zkratce povyprávím. Do tohoto, už tak až moc bizardního, pořadu přišel Karel. Ten už první den všem oznámil, že trpí Tourettovým syndromem, díky němůž vykřikuje sprostá slova a také se mu bohužel spustila permanentní erekce. Tohle vše bylo ještě uvěřitelné. Šok ale přišel v den, kdy se Karel stal hostitelem. Dozvěděli jsme se totiž, že spí v rakvi, má domácího mazlíčka slepici Babiše, přitahují ho dámy nad hrobem a když jeho postarší přítelkyně zemřou vystavuje si jejich urny s nahými fotkami v bytě, ve vaně mu plavou rybičky a jako poslední třešinka na dortu, ve sklepě schovává sadomaso koutek.
Jestli si teď říkáte, že to, že by takový člověk opravdu žil, je pěkná blbost, máte pravdu. Je to blbost. Karel totiž do Prostřena přišel stejně jako minule Metadon pouze trolit lidi.
Také ovšem chtěl poukázat na to, jak by lidé na takového člověka, na jakého si on zahrál, reagovali. Už v samotném Prostřenu bylo vidět, jak si z něho jeden z jeho spoluhráčů ihned začal dělat legraci a nesmyslně ho urážel. Sám Karel prohlásil, že lidé nedokáží zkousnout, když se něco vymyká tomu na co jsou zvyklí a nedokáží to akceptovat.
Já osobně jsem na jeho straně. Karlovi se podařilo ukázat, jak jsou někteří lidé neohleduplní, jak nerespektují ostatní a také jak jsou hloupí, protože každý, kdo by měl v hlavě aspoň trochu rozumu, by poznal, že je to jen troll. Ať už kvůli tomu, že by si k rybičkám do vany nedal nafukovacího delfína, nebo, že když člověk trpí Tourettovým syndromem neříká sprostá slova cíleně na člověka, ale vykřikuje je nekontrolovatelně.
Ovšem někteří lidé se prostě nedokáží zamyslet a ihned začnou nadávat a urážet.
Já vím, že spousta lidí si myslí, že Prostřeno by mělo být o vaření a tak by se tam neměli přihlašovat takovýhle trollové, ale o co jde? Karel uvařil a to dokonce velmi dobře. Navíc, už podruhé se ptám - Kdy tento pořad o vaření byl? Možná tak na začátku, kdy se tam přihlašovali normální lidé, co chtěli ukázat jak vaří. To ale asi Primě přišlo nudné a tak tam začala strkat čím dál tím víc taktiků a výbušných lidí. A teď má Prima co chce. Lidé si z toho dělají srandu sami a už to neberou jako seriózní pořad.
Za mě má Karel, stejně jako měl Metadon, palec nahoru. Za to, že mi zvedl náladu, za to, že ukázal jak jsou lidi hloupí a hlavně za to, že ukázal, že člověk může být jakýkoli, může mít jakýkoli úchylky a ostatní by to měli respektovat.
Protože přeci i např. takový pedofil, je člověk a nemusí nutně znásilňovat děti v křoví, koukněte se třeba na velmi povedený český film Danielův svět, který je právě konkrétně o tomto tématu . Nikdo nemůže za to jaký se narodil.
Sayōnara

Den, kdy pro mě zmizelo slunce

16. března 2017 v 20:40 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
Mám tu pro vás něco trochu deep..

Začalo to asi před třema rokama. Něco se prostě změnilo. Do té chvíle jsem rozvod mých rodičů brala relativně v pohodě. Ach, ta sladká nevědomost. Kdybych už od začátku věděla, co všechno zatím stálo, možná by to nebyl takový šok. Mezi rodičema to začalo být horší. Věčné naschvály, nezvedání si telefonů, pomlouvání se navzájem..To vše jsem musela sledovat.
Nutili mě se rozhodnout. Rozhodnout se, koho z nich mam radši, kdo z nich je lepší. Kydali na sebe špínu, jak jen mohli. Mávali mi před nosem papírama od soudu, odkrývali hnusná tajemství toho druhého. Nechápali ale, že ať už udělali cokoli jsou u mě na úplně stejném místě. Když jsem tohle řekla, samozřejmě jsem byla ta nejhorší. Začali nadávat na mě. Jeden tvrdil, že mám víc ráda toho druhého a naopak.
Utápěla jsem se v depresích. Nechtěla jsem už nic z toho poslouchat. Neměla jsem se kam schovat. Ten den, kdy tohle začalo, byl den, kdy pro mě zmizelo slunce. Překrucovali má slova.
Už jsem ani s jedním z nich nemluvila. Protože cokoli jsem řekla, bylo špatně. Jen jsem potichu seděla, poslouchala jak nadávají a snažila se udržet své nervy na uzdě. Když jsem byla sama, nevydržela jsem to. Každý večer jsem propukla v hysterický pláč. Vzpomínala jsem na ty časy, kdy jsme byli všichni šťastní..kdy jsem byla já šťastná. Připadalo mi to tak vzdálené.
Nikdy jsem nebyla v kolektivu oblíbená a proto jsem měla ve třídě jen jednu kamarádku, se kterou jsem se bavila. Jednoho dne ale..jako by na naše kamarádství zapomněla. Nevšímala si mě. Nemluvila na mě. A já se zrovna v té chvíli potřebovala tak moc někomu svěřit.
Byla jsem na dně. Nedokázala jsem nic dělat. Nenáviděla jsem všechny a všechno. Nechodila jsem do školy. Ničil mě pohled na to, jak jsou ostatní v pohodě, zatímco já se pomalu utápím v depresích...
Teď čekám na dobu, kdy slunce znovu vyjde.
Sayōnara


Resident Evil 7

6. března 2017 v 19:47 | Misaki |  Hry

Kon'nichiwa,
Dnes mám pro vás článke o hře ze série Resident Evil. Pro ty, kteří hru vůbec neznají, tu mám i krátké přiblížení. I tato hra stejně jako FNAF bude rozdělena do několika článků. V dalších plánuji rozebrat všech sedm dílů této úžasné herní série. Teď už se ale vrhneme na nějaké ty základní informace o této hře.
Resident Evil (v Japonsku pod názvem Biohazard) je herní série žánru survival horor. Příběh her je původně umístěn do USA do fiktivního města Raccoon city, kde má umístěny své laboratoře společnost Umbrella Corporation. Po úniku virů je město na konci třetího dílu zničeno atomovou bombou. Děj dalších následujících her se přesouvá do Španělska, Afriky a Číny. Jako záporná entita se objevuje téměř vždy společnost Umbrella a její viry, které dělají z lidí krvelačný zombie, popřípadě nadlidsky silné mutanty s nadpřirozenými schopnostmi. Herní série se dočkaly i filmových snímků avšak příběh filmů a her se rozcházejí.
A teď k samotnému sedmému dílu této série, který vyšel 24. ledna tohoto roku.

-příběh sedmého dílu-
(popis obsahuje spoilery a celou herní zápletku)
V roce 2017, Ethan Winters přijíždí na opuštěnou plantáž v Dulvey, Louisiana, kvůli zprávě od jeho manželky Miy, která je po dobu tří let nezvěstná. Přijíždí za poznáním tajemství zdánlivě opuštěného domu. Nachází Miu uvězněnou v suterénu. Během jejich útěku, je Mia posedlá neznámou sílou, útočí na něho a donutí ho, aby ji zabil.
Poté Ethan obdrží hovor s ženou jménem Zoe, která mu nabízí pomoc. Ethan je napaden oživlou Miou, a pak Jackem Bakerem, patriarchou rodiny Baker. Je držen v zajetí Jacka, jeho manželky Marguerite, jejich syna Lucase a starší ženou na vozíčku. Ačkoli Ethan unikne svým věznitelům, je opakovaně konfrontován Jackem, který prokazuje schopnost regenerovat se ze smrtelných ran a roztrhání.
Ethana znovu kontaktuje Zoe, odhalující to, že je dcera rodiny Baker. Informuje ho o tom, že ona, její rodina, a Mia jsou infikovány stejným onemocněním, ale mohou být vyléčeny pomocí speciálního séra. Ethan se tedy vydává na cestu do starého domu, aby našel sériové ​​složky pro výrobu onoho séra.
Ve stodole je nucen zabít Marguerite. Po nalezení ingrediencí, zažívá vize neznámé mladé dívky. Bakerův syn Lucas unáší Zoe a Miu před tím než se k nim Ethan stihne dostat, a nutí ho jít do stodoly, kam přichystal mnoho vražedných pastí, je najít. Ethan přelstí Lucase, přiměje ho, aby uprchnul, a uvolní Zoe a Miu. Zoe pak vyrábí dvě sérové ​​dávky, ale Jack, nyní silně zmutovaný, je napadá a Ethan použije jednu dávku, aby ho natrvalo zabil. Ethan se pak musí rozhodnout, koho vyléčí, buď Miu nebo Zoe.
Volbou Zoe opouští, navzdory jeho slibu, Miu se zlomeným srdcem. On a Zoe unikají na lodi, na které mu Zoe vypráví o tom, že její rodina byla infikována potom, co k nim Mia přišla s mladou dívkou jménem Eveline. Přišla k nim, když u nich ztroskotala s vrakem tankeru. Nakonec ale neuniknou. Aby se zabránilo jejich útěku, Eveline psychicky zabíjí Zoe a Ethan se srazí a poté ho lapí podivné stvoření.
Pokud se Ethan rozhodne pro Miu, Zoe se s ním a Miou hořce rozloučí. Když on a Mia unikají na lodi, narazí na havarovaný tanker, kde jsou napadeni tvorem a srazí se s lodi.
Bez ohledu na hráčův výběr, Mia skončí na havarované lodi, kde hledá lapeného Ethan a zároveň odkrývá tajemství Eveline, která odkazuje na Miu jako na její matku. Nakonec se Mie vrátí paměť a odhalí, že byla tajný agent nejmenované společnosti, která vyvinula Eveline jako biologickou zbraň.
Mia byla doprovod Eveline, když byla přepravována na palubě tankeru, Eveline ale utekla a potopila loď. Pak infikovala Miu ve snaze přinutit ji, aby se stala její matkou. Po zjištění nachází Ethana a dává mu lahvičku genetického materiálu-Eveliny tkáně.
Pokud Ethan vyléčil Zoe, Mia podléhá Evelinině kontrole, znovu na něho útočí a přinutí ho, aby ji nadobro zabil.
Pokud Ethan vyléčil Miu, Mia překonává Evelininu kontrolu dostatečně dlouho na to, aby se oba dostali pryč z lodi.
Po opuštění tankeru, Ethan objevuje skrytou laboratoř uvnitř opuštěného solného dolu. Tam se dozvídá, že Eveline je E-Series biologická zbraň schopna infikovat lidi pomocí psychotropní formy, která jí dává kontrolu nad myslích svých obětí, což vede k jejich šílenství, nadlidským schopnostem, regeneračním a různým mutacím.
Eveline vyrostla v posedlosti mít rodinu, proto infikovala Miu a rodinu Baker, a vylákala Ethan do jejich domu. Použitím laboratorního zařízení a genetického materiálu z Eveliny tkáně, Ethan syntetizuje toxin, který ji má zabít, a pak pokračuje přes sérii tunelů, které vedou zpět do domu Baker.
Eveline napadá Ethana s halucinacemi, ale on je překonává a podaří se mu do jejího těla vstřiknout toxin, tím ničí její podobu holčičky a odhalí ji jako starší ženu na vozíku, neboť Evelin začala od svého útěku z tankeru rychle stárnout.
Eveline mutuje do velkého monstra, ale Ethan podporovaný příchodem vojenského oddílu, je schopen ji porazit.
Začne se k němu slaňovat posádka vrtulníku i s jejich vůdcem, který sám sebe identifikuje jako "Redfield". Ethan odlétá vrtulníkem.
Pokud Ethan nevyléčil Miu, vrhá svůj telefon obsahující poslední videozprávu od ní pryč z vrtulníku, se slovy "sbohem". Pokud Mia byla vyléčena, je nalezena živá ve vrtulníku. Jak vrtulník odlétá, je ukázáno, že je označen variací loga umbrella Corporation.
-můj názor na hru-
Mně osobně, jakožto člověka, který miluje Resident Evil, se tento nový díl neskutečně líbil. Měl zajímavý děj, zvraty, nechyběly ani základní body Resident evilu, které se objevují snad v každém dílu, jako třeba rozhodování se. Slyšela jsem, že si hodně lidí stěžovalo, že se v této hře až na konečného Redfielda neobjevil nikdo známý z předešlých dílů. Podle mě je to možná trochu škoda, díky tomu díl trošku vypadá jako by neměl být zařazen do této série ale spíš jako něco mimo, avšak názot, že je ta hra skvělá kvůli tomu neměním. I samotné tajemno kolem onoho Redfielda, o kterém nikdo neví, kdo to je, ale všichni vědí, že o něm už v předešlých dílech byly nějaké zmíňky, je super. Ovšem našla jsem jednu věc, kterou bych tomuto dílu vytkla a to neustále se opkaující enemáci. Ze začátku to možná bylo zajímavé, když se ze slizu na zdi odlouplo černé monstrum, ale když se tak stalo už po dvacáté, byla to nuda. Tito enemáci sice měli občas trochu jinou podobu, nádor na zádech, chybějící nohy atd..Ale stejně to byla tak trochu nuda, ještě že máme ty bosse, kteří byli opravdu výborní. Humor Jacka se opravdu povedl.
No a to už je z tohoto článku nejspíš vše, těšte se na další článek o této herní sérii, do komentářu mi napište, jestli jste tento díl Residen evilu hráli, nebo zda znáte tuto herní sérii a mějte se fajn.
Sayōnara



Taková ta rutina

5. března 2017 v 13:53 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
Upřímně si nedokážu představit jít si večer lehnout bez toho aniž bych si před tím neuvařila hrnek horkého čaje a nesnědla jablko. To jsou moje už automatické dvě činosti před spaním. Poté si buďto pustím díl jednoho z mojich oblíbených seriálů (teď je to zrovna Switched at birth, house of cards nebo Daredevil, jen kdyby to někoho zajímalo), nebo si otevřu knihu, ať už real nebo nějaký příběh z mojí wattpad knihovny. Nejlepší je ale stejnak, když mi A. před usnutím předčítá strašidelné creepypasty, díky jeho awesome hlasu se u toho usíná téměř samo.
Má to ale i jeden háček. Jsou to strašidelné píběhy, takže se počas jeho čtení celým barákem ozývají divné zvuky, v prosklených dveřích se míhají světlé stíny a to i když jsme sami doma a já to celá bez sebe strachy, se zatajeným dechem sleduju, zahrabaná po krk v peřině.
Když spím doma sama většinou se začtu do nějakého příběhu a to tak moc, že si ani nevšimnu, že se blíží třetí hodina ránní a já za necelé dvě hodiny vstávám do školy. Když si toho konečně všimnu a začnu mít nemalý strach ze vstávání, zavřu konečně oči a..ne nespím. Ještě si vzpomenu na jakýsi úkol, který jsme v pátek ve škole dostali a já na něho zapomněla, nebo na test, který máme psát a začnu si v duchu nadávat, jak jsem zapomnětlivá. Poté ještě vyřeším všechny největší otázky lidstva, vymyslím celou novou povídku na svůj wattpad, nebo aspoň pokračování některých, které píšu.
No a když už konečně, po představování si jaké by to bylo potkat se s nějakým z mojich milovaných idolů, usnu ani ne za půl hodiny se celým mým pokojem ozve hlasitý rámus vycházející z budíku. A já se začnu proklínat za to, že jsem neusnula dřív.
Sayōnara

Kam dál