Draci

13. května 2018 v 18:34 | Misaki |  temné články
Kon'nichiwa,
Druhý ze série článků z prostředí seriálu Supernatural. Tentokrát slibovaní draci.

Draci
Draci jsou velmi vzácná rasa nadpřirozených tvorů, která nebyla viděna již více než 700 let. Jsou podobní tradičním drakům ovšem častěji na sebe berou podobu člověka než okřídleného zvířete. Existují popisy, ve kterých se objevují jako obrovské bytosti vypadající jako netopýři.

Charakteristika
Přitahuje je zlato a lidské panny, které podle všeho požírají. Tradičně žijí v jeskyních, když nemají jeskyně k dispozici vytvářejí si úkryty v kanálech. Jsou vnímaví, inteligentní a velice společenští, dokáží žít ve společnosti svých druhů a spolupracovat spolu.

Fyzický vzhled
Jak jsem již psala draci na sebe mohou brát lidskou podobu. Ve své pravé podobě mají velká křídla, zuby, hadovité oči a tmavě červenou krev. Mácháním svých křídel mohou silně rozproudit vzduch kolem sebe.

Síly a schopnosti
Draci jsou velmi silná monstra s řadou schopností, díky kterým je pro jiná monstra obtížné je zabít. Jsou pravděpodobně jednou z nejvýkonějších nestvůr.
Supersíla- oplývají neuvěřitelnou fyzickou silou, díky které mohou lehce překonat člověka. Patří mezi nejsilnější tvory, který dokážou bez jakýchkoli obtíží lámat kosti, házet s dospělým člověkem jako s hadrovou panenkou nebo přenášet těžká břemena.
Přeměňování- Při jejich přeměně jsou od člověka nerozpoznatelní avšak pokud používají svoje schopnosti objeví se jejich hadí oči.
Ovládání ohně- Dokáží ze svých rukou vypouštět intenzivní teplo, které dokáže roztavit kovy jako třeba železo, nebo spálit člověka. Oheň také dokáží vypouštět ze svých úst.
Létání- Svá obrovská křídla používají k zachycení kořisti a k létání. Jsou to neuvěřitelně schopní letci. Dokáží se pohybovat velkou rychlostí a navzdory jejich obrovské velikosti i téměř nepozorovatelně.
Nezranitelnost- Jsou téměř zcela nezranitelní.
Superrychlost- Rychlost jejich letu může působit až jako teleportace.
Supervýdrž- Jen ta se neunaví. Dokáží letět několik dlouhých mil plnou rychlostí.
Supersmysly- Dokáží poznat lidskou pannu, když se k ní přiblíží.

Slabiny
Meč kovaný z dračí krve- zdá se že existuje pouze 5 nebo 6 takových mečů
Meč z Bruncviku
Excalibur
Meč svatého Jiřího
Jiné tři neznámé meče
Colt

Známí draci
Hypolyes (vyhynulý)

A to je z dnešního článku vše.
Sayōnara



 

Nové knižní přírůstky

9. února 2018 v 14:30 | Misaki |  Knihy 📚

Kon'nichiwa,
Opět jsem po nějaké době tu s novým článkem. Tentokrát jsem se rozhodla představit vám mé nově koupené knížky, neboť se mi jich tu pár nastřádalo a myslím si, že by někoho třeba mohly zaujmout.

Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky

Jak už možná víte z mého článku o oblíbených písničkách z filmů, mezi mé nejoblíbenější filmy patří Charlieho malá tajemství. A tak v mé knihovně samozřejmě nemohla chybět tato kniha, podle které je natočený. Stejně jako jsem si zamilovala film, zamilovala jsem si i tento román, i když musím říct, že je to snad jediný případ, kdy se mi film líbí víc než samotná knižní předloha, ve které se na můj vkus až moc objevovalo téma drog a sexu, zkrátka na můj vkus knížka vše představovala až moc bez okolků, kdežto ve filmu vše působilo tak roztomile nevinně. Tím ale nikoho nechci odradit od knížky, jen si myslím, že pokud jste ještě neviděli film, uděláte nejlépe, když si první přečtete knihu, která i přes to, že se mi film líbí víc, je skvělá.

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton

Moje úplně první kniha básniček. Od koho jiného by měla být než od úžasného Tima Burtona? Jistě Tima všichni znáte a znáte od něho každý minimálně jeden film. Tudíž vám musí být jasné, že tato kniha a básničky v ní jsou docela negativní a většina z nich působí poněkud morbidně . Mně se ovšem, jakožto člověku, který má rád snad všechny Timovi filmy, i přes to, že jsou jeho básničky tolik negativní a smutné hrozně líbí.

Okultní povídky a jiné děsivé příběhy
H.P.Blavatská

Tuto knihu jsem vám už sice jednou představovala v článku o "strašidelných" knihách, ale konečně jsem se dostala k tomu ji celou přečíst a proto jsem ji sem zařadila a znovu se o ní malinko rozepíšu. Musím říct, že jsem nejspíš zhýčkaná knížkama od Stephena Kinga a E. A. Poea, tudíž jsem od této knihy čekala něco víc. Děsivé příběhy nebyly téměř děsivé, ale zase musím říct, že díky tomu, že příběhy nebyly strašidelné a nehemžilo se to tam samýmu duchama a bůh ví čím ještě, knížka působila hodně věrohodně až skoro jako by příběhy mohly být pravdivé. Nemohu tudíž říct, že se mi nelíbila. Samotné příběhy v sobě měly originální nápady a náměty a četly se velice dobře. K tomu jsou v knížce ještě přidány velmi zajímavé poznámky od překladatele Karla Weinfurtera, který se aktivně zajímá o oklutismus a spiritismus.

Asylum
Madeleine Rouxová

Poslední knížka tohoto článku. Pro milovníky hororů jako jsem já určitě doporučuji. Je to první kniha ze série třech hororových knih. Kromě chvílemi dost strašidelného příběhu je kniha obohacena i o velice děsivé fotografie z psychiatrických léčeben, které perfektně podtrhávají příběh a vtahují ještě více do děje. Ale pozor! Rozhodně jestli narazíte na film Asylum, který se tváří jako, že je podle této knihy natočený, nekoukejte na něj! Vážně ne, to nechcete vidět. Já jsem se na to podívala ještě před knížkou, kterou jsem už ale měla koupenou doma a byla to tak neskutečná blbost, že jsem se bála pak tuto knížku jen otevřít, ale naštěstí je úplně jiná, přečetla jsem ji se zatajeným dechem a s napnutím co se bude dít dál, ihned jsem si zamilovala hlavní postavy a rozhodně mě nabudila na to dokoupit i další dva díly.

A to už je z tohoto článku vše, do komentářů mi určitě napište zda vás nějaká z těchto knih zaujala, nebo jestli jste už nějakou z nich také četli a vaše názory.

Sayōnara





Fred a George Weasleyovi

2. ledna 2018 v 19:42 | Misaki |  Potterhead
Kon'nichiwa,
Neboť teď skoro pořád čtu (už asi po stý) díly Harryho Pottera, mám o něm chuť i psát a proto jsem se rozhodla sepsat několik článků o mých nejoblíbenějších postavách..a kým jiným bych měla začít než..

Fred a George Weasleovi. (James (Fred) a Oliver (George) Phelpsovi)


Bradavičtí studenti, nebelvírští odrážeči, majitelé Kratochvílných kouzelnických kejklí a největší šprýmaři všech dob. Kdo by dvojčata Weasleovi neměl rád? Najdeme je ve všech dílech Harryho Pottera a vždy, když se objeví, vnesou do nich neobyčejnou zábavu. Tihle dva jsou rozhodně mýma nejoblíbenějšíma postavama, protože prostě miluju jejich humor a to jak jsou neustále spolu, veselí a skvěle se jako dvojčata doplňují.
James a Oliver patřili k fanouškům Potterovských knih už od samého začátku, zajímavé ale je, že ani jeden z nich nepřečetl všechny knihy, James přečetl tři a půl a poslední díl četl v Japonsku, kde se také dozvěděl o osudu své postavy, zbylé díli přečetl Oliver. Na casting je prý dostala jejich matka a jediné co dvojčata v tu chvíli zajímalo bylo to, že nebudou muset jít do školy - to mi přijde typicky Weasleovské. Když už jsme u školy, aby dvojčata stíhala dohánět školu, kterou nestíhala díky natáčení, dělala si přímo na place domácí úkoly. Tudíř v nějakých scénách můžeme vidět jak si je píšou.
V průběhu konkurzu si dvojčata všimli, že jsou jediní z dvojčat, kteří nemají stejné oblečení a tak rychle běželi do obchodu si koupit stejné košile. To, že dostali role Freda a George jim prý nikdo nechtěl věřit a to až do té doby, než přišli do školy se zrzavými vlasy. Vtipné také je, že až do prvního předčítání scénáře nevěděli kdo z nich hraje jaké dvojče, to se dozvěděli až od někoho z castingu avšak nikdy nezjistili, jestli to tak mělo být, nebo jestli to bylo momentální rozhodnutí.
Osobně mi přijde, že James a Oliver si jsou se svými filmovými postavami šíleně podobní. Když se jich například někdo zeptal na otázku, které z dvojčat bylo předlohou nadživotní sochy na jejich krámku, James odpověděl ,,Nemáte každý den možnost vidět šestimetrovou sochu sebe samého" a dodal ,,je to Fred, protože já vypadám lépe". Oliver však tvrdil opak - poznamenává, že ve skutečnosti to je George protože on má vtipnější tvář. Řekněte mi, co jiného by na to řekli Fred a George? Další z vtipných faktů z natáčení je ten, že když hrál James mrtvého usnul přitom, jeho herečtí kolegového ho tedy prý po natáčení nechali spát a odešli si na oběd.
Oliver a James se stejně jako Weasleyovi moc rádi popichují, třeba jako když si George nechtěl kvůli legraci nechat ošetřit ucho po tom, co o něho přišel, aby si do něho mohl strčit kartáček a jeho bratr mu na to řekl ,,Nemáš tam dost mozku, aby ten kartáček pořád nevypadával".
Fredova a Georgova hůlka - Hůlky Weasleyových dvojčat nemohly být rozdílnější. Georgova hůlka připomíná koště ,,Nejnovější model koštěte" prohlašuje Oliver. ,,Na konci je opletená, a má dokonce jakési sedlo". ,,Ta moje má na konci něco jako borovou šišku" říká James.
,,Páni,
jsme úplně stejní!"
Fred a George Weasleyovi, Harry Potter a Relikvie smrti- část 1

Tak a to je z tohoto článku vše. Do komentářu mi rozhodně napište, zda máte dvojčata také rádi, popřípadě jaké další postavy jsou vaše oblíbené. A kdyby to někoho zajímalo, tak informace k tomuto článku jsem čerpala z knih Harry Potter, Panoptikum postav a Harry Potter, Filmová kouzla.

Sayōnara

 


Opožděné Vánoce

29. prosince 2017 v 14:53 | Misaki

Kon'nichiwa,
Ano vím, že trochu pozdě, ale je tu vánoční článek, přesněji vánoční tag, tak snad se vám bude líbit..

  • Oblíbená zimní vůně/svíčka?
Určitě vanilka, skořice a hřebíček, bez těhlech vůní si Vánoce nedokážu předtsavit.
  • Oblíbený zimní nápoj?
Ono se v zimě pije něco jiného než teplý čaj? Aha..ještě kakao.
  • Nejoblíbenější vánoční film?
To je těžké, rozhodně si nedokážu vybrat pouze jeden, takže jich vypíšu víc: Grinch, Anděl Páně (hlavně dvojka), Kai a Gerda, Tři bratři. Láska nebeská, Sám doma..vím, že některý nejsou úplně tak vánoční, ale já je mám s Vánoci nějakým způsobem spojené.
  • Nejoblíbenější vánoční písnička?
Abych se přiznala, tak koledy zrovna moc neposlouchám, ale se ségrou máme takový náš krátký playlist, který si aspoň jednou musíme o Vánocích poslechnout.










  • Oblíbené vánoční jídlo/cukrovinka?
Já mám na Vánocích nejradši ty chlebíčky, očka a slanosti všude na návštěvách, nebo i u nás doma, když přijde nějaká návštěva k nám. A z cukroví mám nejradši sušenky z celozrných vloček a s marmeládou a nebo rohlíčky a linecké cukroví.
  • Živý nebo umělý stromeček?
Bohužel jsme vždy měli umělý, když jsme ještě bydleli na vesnici, tak jsme měli alespoň veliký, když už byl umělý, ale teď máme jen takový malinký, já si ale vždycky přála mít živý stromeček.
  • Nejhezčí dárek, který si letos dostala?
Nejvíc mě potěšil druhý díl Harry Pottera, i když jsem ho četla asi tak tisíckrát, ta nová obálka knihy je prostě úžasná a už se těším až si ho znovu přečtu. Pak jsem taky dostala bundu s Bradavickým erbem na zádech. Potterhead se prostě nezapře.

A to už je z tohoto otázkového tagu všechno. Všem mým čtenářům přeji hezké svátky a šťastný Nový rok.
Sayōnara


Žiju!

22. prosince 2017 v 19:38 | Misaki |  Lifestyle

Kon'nichiwa,
Ano, pořád žiju a tenhle blog, i když to tak v poslední době možná nevypadá, taky. Bohužel první semestr na vysoký je opravdu velký blázinec- první seminárky, učení se..A k tomu ještě práce. Nakonec mi to vyšlo a pracuju v Cinemacity jako prodavačka občerstvení. Musím říct, že ze začátku ta práce nebyla vůbec lehká, o první frontě lidí o svátku ani nemluvě. Ale postupem času se to začalo zlepšovat a teď už bych řekla, že si v práci vedu celkem obstojně.
Co se týká mého studia na vysoký, tak tam mě většina testů ještě čeká. Ale už mám první zápočet a napsala jsem i test z angličtiny. Takže zatím to jde dobře.
Díky tomu, že jsou už za dva dny Vánoce, budu mít minimálně dva dny úplně od všeho volno, takže bych mohla vytvořit pár článků, aby to tu zase trochu žilo, teda aspoň v to doufám.
Sayōnara

Těžké je...

30. října 2017 v 20:58 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
Někdy mám chuť si někam zalíst a prostě si jen stěžovat na celý svůj život, na celý svět, na všechno. Všechno mi přijde tak zatraceně těžký. Jako by to byl jeden veliký boj, který nikdy nekončí.
Těžké je si zvykat na nové škole.
Těžké je neposrat všechno v nové práci.
Těžké je získávat nové přátele.
Těžké je koukat se jak všichni ostatní kolem uzavírají nová přátelství.
Těžké je vyjít s penězi, když vás živí jen jeden rodič.
Těžké je smířit se s tím, že s otcem nebudu mít už nikdy stejný vztah jako před rokem.
Těžké je uvědomit si, že nic co udělám nebude pro mojí mámu dost dobré.
Těžké je pořád dokola odmítat schůzky s kamarádkou kvůli povinnostem.
Těžké je koukat se na to jak jsem pro jinou kamarádku vosk po každé, když si najde někoho jiného.
Těžké je najít si někoho, komu na mě bude záležet.
Těžké je koukat se na někoho, kdo je na tom lépe a nezávidět.
Těžké je ráno se zvednout z postele.
Těžké je nedat na sobě nic znát a chovat se jako že je všechno v pohodě.
Těžké je s tím vším bojovat sama.
...
Sayōnara


První tři dny na vysoké

1. října 2017 v 13:07 | Misaki |  Lifestyle

Kon'nichiwa,
Tak už i mě po téměř čtyř měsíčních prázdninách začala škola. Sama tomu občas ani nemůžu uvěřit, že jsem se dostala na vysokou. Nakonec chodím na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí na obor dokumentace památek. Stejně jako u střední jsem skončila u oboru, o kterým jsem nikdy nijak zvlášť neslyšela a ani mě to k němu moc netáhlo. Tak nějak jsem se spíš nechala přemluvit spolužačkou. Ale nelituju toho, protože památky a architekturu, hlavně tu starou, mám ráda. Tudíž by mě studium snad i mohlo bavit.
Zatím mám za sebou, jak jste mohli poznat z nadpisu, první tři dny. V těchto třech dnech jsme si se spolužačkou pomalu zvykaly na náš pokoj na koleji, který není ani tak špatný, jen je tam všechno slyšet, tudíž se tam občas špatně usíná. No nejhorší je, že tam máme neustále problém s internetem.
Co se týká školy, tak v pondělí jsme měli, jako naší jedinou hodinu ten den, angličtinu. Učitel na ní je celkem fajn, takový mladší, docela i vtipný a hlavně mu jde dobře rozumět.
V úterý jsme měli vyučování až téměř do sedmy do večera. Začaly jsme úvodem do historie, kde nás trochu vylekala seminární práce, ale tak to se dalo čekat, že po nás budou chtít nějakou tu práci. Poté následovala latina, která se stala nejhorší hodinou tohoto zkráceného týdne. Nejen, že se učitel po čas celé hodiny dusil kašlem, neustále za sebou opakoval slova "vlastně" a "jaksi" a neuměl pevně stanovit jakou učebnici si máme pořídit, ještě na nás na konci hodiny vyrukoval s tím ať mu řekneme latinsky "cesta byla hotová" i když věděl, že většina třídy neumí latinsky ani slovíčko.
Po tomto otřesném zážitku na nás čekala kulturní historie, kde nám učitel zadal referáty. Já ho mám na přespříští týden. Možná bych byla radši kdybych ho měla dýl, ale zase na druhou stranu to budu mít aspoň dříve za sebou. Ještě že následující týden nám nějaké přednášky odpadají, takže na referát budu mít docela dost času.
Poté jsme byly vyzkoušet jídlo v místním pajdabaru a musím říct, že mě polévka za třináct korun příjemně překvapila. Dokonce jsme se cestou zkamarádily s jednou holčinou, která chodí na stejný obor, tudíž se s ní docela často výdáme.
Po obědě a kafi na koleji nás čekala poslední přednáška a to pomocné vědy historicé. Tato přednáška mě docela bavila a i když na ní není povinná účast, určitě se budu snažit na ní chodit.
Poslední den tedy ve středu nás čekaly pouze dvě hodiny. První byli základy historické práce, ze kterých budeme muset také vypracovávat seminární práci, ale ve dvojicích na což jsem hodně zvědavá. A poslední hodina byl proseminář k dokumentaci památek, na kterém jsme se dozvěděli něco o práci dokumentátora.
No a pak už jsme jely se spolužačkou vesele domů. Kdybych to všechno měla nějak schrnout, tak si myslím, že studium na této vysoké rozhodně nebude lehké, ale ani si nemyslím, že by se to nedalo zvládnout. Jen doufám, že si s tímto tvrzením moc nefandím.
Jinak v pondělí mám pracovní pohovor na brigádu v Cinema City, když by to vyšlo prodávala bych popcorn. Tak budu ráda, když mi budete držet palce, protože brigádu opravdu hodně potřebuju.
No a to už je z tohoto ne příliš krátkého článku vše. Určitě mi do komentářu napište jaké zážitky a dojmy z vysoké máte vy.
Sayōnara


Kam dál