Jsi divná!

Čtvrtek v 22:53 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
"Smrdíš, lituju toho, že s tebou musím chodit do třídy"
"Hezký svetýrek, máš jich doma víc, nebo jenom tři?"
"Máš brýle jako stará babka a navíc je nosíš kilometr od očí"
"To není tak, že ty se nebavíš se všemi ve třídě, všichni ve třídě se totiž nechtějí bavit s tebou"
"Oblíkej se už prosím normálně"
...

Víte v jakých situacích to takhle dopadá? Já ano. Takhle to dopadá, když jste jiní. Když se chováte jinak než ostatní. Když se oblékáte jinak než ostatní. Protože někteří lidé to prostě z nějakého mně neznámého důvodu nedokáží akceptovat a když zjistí, že jste k tomu ještě slabí, jste pro ně ten nejlepší cíl.
Ale víte co?
I ta nejhorší noční můra jednou končí. Jednou je to přestane bavit. Možná se na vás pořád budou nepěkně koukat, ale nadávky v jeden čas opadnou. I když to tak možná vůbec nevypadá je to tak. A i kdyby nebylo dřív či později ty lidi opustíte a už je nebudete muset nikdy v životě vidět.
Co je nejdůležitější?
Nevzdat to! A nevzdát se toho jací jste. No a co, že nejste jako všichni, že máte trochu odlišné zájmy než všichni ve třídě, že se trochu jinak oblékáte. To není důvod vzdát to a začít dělat vše proto, abyste se jim podobali.
A proto se toho nikdy nevzdám. Nevzdám se toho být svá...
Sayōnara

 

Knihy, které možná neznáte

Čtvrtek v 14:13 | Misaki |  Knihy 📚

Kon'nichiwa,
Nedávno jsem se přehrabovala ve své knihovničce a narazila jsem na knihy, na které jsem už skoro zapomněla, že je mám. A protože to jsou opravdu dobré knihy a velice mě při čtení zaujaly, rozhodla jsem se vás s nimi seznámit. Druhý důvod proč vám je chci představit je, že tyto knihy, nebo aspoň většina z nich, jsou dost staré a ne tak známé, proto je docela možné, že je neznáte, což je ale škoda, protože jak jsem již psala, jsou to velmi dobré knihy.

*Lágr vyděděnců - ze série Mark Stone, kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami*
napsal: Jean-Pierre Garen
žánr: sci-fi, horror
rok vydání: 1992

I když moc žánr sci-fi nemusím, tato kniha mě dokázala uchvátit. Příběh celé série je ve zkratce o tom, že Zemská Unie provádí expanzi po celé galaxii, počas této expanze zjistí, že není dobré spojovat se s primitivními civilizacemi, proto vymysleli zákon o nevměšování se. To znamenalo, že když Unie našla novou civilizaci v žádném případě s ní nepřicházela do kontaktu, dokud se nezjistilo, zda se nejedná o příliš primitivní civilizaci, když ne, navázala s ní Unie obchodní styky a když ano, byla civilizace předána do rukou služby pro dohled nad primitivními planetami a ta se s pomocí skupiny složené z agenta činné skupiny a z androida nenápadně připojila do populace a vytvářela zprávu o tom, jak na tom populace je.
V této knize se konkrétně takováto skupinka vydává na jednu primitivní planetu, neboť na ní unesli jejich příbuzného a tím začíná jejich životunebezpečné dobrodružství.
Určitě vám tuto knihu doporučuji, nemůžu vám ale říct jak jsou na tom ostatní díly, co jsem se dočetla na internetu, tak tahle kniha by měla být čtvrtý díl ze série, která, jak jsem zjistila, má docela dost dílů, zatím jsem se ale nedostala k tomu si nějaký další pořídit, podle tohoto dílu, ale usuzuji, že budou i další velice dobré.

*Billy*
napsal: Whitley Strieber
žánr: krásná, spekulativní literatura
rok vydání: 1990

Další velice skvělá kniha, i když ne zrovna s pěkným příběhem. Billy je úplně obyčejný dvanáctiletý chlapec, pro Bartona Royala ale obyčejný není, Barton je nemocný, špatně se přizpůsobivý čtyřiačtyřicetiletý chlap, který se snaží pomocí únosů malých chlapců nalézt svět svého nenaplněného dětsví. A když na ulici potká Billyho, je mu jasné, že toho kluka musí získat. A jeho přání se mu splní.
Kniha je psána ze tří pohledů a to z pohledu Billyho, Bartona a Billyho rodičů.
Musím říct, že tato kniha mě ihned vtáhla so svého děje, velice dobře se četla a i když nepatří k nejslabším knihám, co se počtu stránek týče, měla jsem ji neuvěřitelně rychle přečtenou. To nejspíš proto, protože je velice napínavá a až do úplného konce nevíte, jak tento příběh skončí.

*Zákeřná Ebola*
napsal: Richard Preston
žánr: literatura faktu
rok vydání: 1996

Tato kniha je, jak lze z názvu poznat, o smtícím viru zvaném Ebola. Ovšem není to jen encyklopedie. Kniha vás zavede do nejrůznějších míst jako jsou třeba odlehlá jeskyně v džungli, která je plná uhynulých zvířat, do letonu přepravující na palubě živoucí virologickou bombu, do přísně utajovaných biologických laboratořích, kde vojenští mikrobiologové riskují své životy při studiu smrtících virů.
Mimo to, že kniha popisuje události v období let 1967 až 1993 a popisuje tak, první příznaky u lidí nakaženými Ebolou až po jejich smrt v nemocnici, úsilý vojenského a vědeckého týmu. Je plná i informacemi o viru.
Myslím, že největší kouzlo této knihy tkví v tom, že to není román, protože všechny postavy vystupující v této knize jsou skutečné. A jejich příběhy ať už laborantky, která nasazuje svůj krk, vojáků, kteří musejí nechat svoje laboratoře vyčistit jedovatým virem, neboť se jim jejich pokusy vymkli z rukou, nebo dobrodruha, který jde zkoumat opuštěné jeskyně, jsou opravdu zajímavé.

*Stalker*
napsali: Arkadij a Boris Strugačtí
žánr: román, sci-fi
rok vydání: 1985 (první vydání pod názvem Piknik na Obočině vydán v roce 1972)

Asi nejznámnější z těchto knih, dost možná jí znáte, ale já se setkala s hodně lidmi, kteří jí neznají a proto jsem jí sem jako poslední knihu také zařadila.
Stalker (=slídič) - Roderick Shoehardt je hlavním hrdinou tohoto románu, který se odehrává v blízké budoucnosti, někde v Severní Americe, kde lidé objevují tajemné stopy po možné návštěvě z vesmíru, když se zjistí, že nalezené předměty mají zázračné vlastnosti vznikne zlatokpecká horečka a každý chce aspoň jeden předmět vlastnit. V předmětech se však skrývá i smrtelné nebezpečí nejen pro Stalkery, ale i pro jejich potomky.
Kniha mě velice bavila a to nejen proto, že jsem hrála počítačovou hru vytvořenou na její motivy. Avšak musím říct, že místy byla velice náročná na pochopení. V knize je totiž docela hodně postav, které se různě střídají mezi sebou a já občas ani neměla čas si zapamatovat kdo je kdo a když se nějaká postava objevila podruhé vůbec jsem nevěděla o koho jde.
I přes to je to ale výborné čtení a všem ji doporučuji.

A to je z tohoto článku všechno. Doufám, že vás tyto knihy zaujaly a že jsem vám třeba dala tip na to co si přečíst.
Sayōnara

Outlast whistleblower

12. června 2017 v 20:57 | Misaki |  Hry

Kon'nichiwa,
Dnes pro vás mám pokračování článku o hororové hře Outlast. V minulém článku jsem vás informovala o čem hra je, psala jsem nějaké fakty a taky sepsala celý příběh prvního dílu. A protože po prvním dílu vyšlo DLC s názvem Whistleblower, které nám ještě více odkrylo příběh, rozebereme si, co se v tomto DLC událo.
**Příběh**
(pro pochopení příběhu je dobré přečíst si o čem je první díl - zde.)
Waylon Park je softwarový inženýr pracující ve firmě Massive Asylum for Murkoff. Jeho úkolem je udržovat Morphogenic Engine, který ovládá lucidní snění v kómatu. Po několika zkušenostech, kdy pracuje přímo v srdci firmy a je svědkem nehezkého mučení pacientů, odešle anonymní e-mail reportérovi Milesovi Upshurovi, aby firmu navštívil. Krátce poté je Park zavolán do operačního střediska podzemní laboratoře, aby odladil monitorovací systém. Když se vrátí, jeho nadřízený Jeremy Blaire do něho, poté, co zjistil, že odeslal e-mail, převede Morphogenic Engine. Nicméně, poté, co Walrider rozpoutá katastrofu, Park unikne a vezme videokameru. Prochází stále se zhoršujícím se zařízením, zatímco přežívající stráže a lékařští pracovníci se snaží uniknout nově osvobozeným pacientům a pořád hledají krátkovlnné rádio, které může kontaktovat orgány. Během této doby se musí Waylon stále vyhýbat vousatému kanibalovi jménem Frank Manera, který ovládá elektrickou pilu a neúspěšně se pokouší ho zabít. Stejně jako Park i Waylon dokáže najít pracovní rádiový vysílač. V ten moment se objeví Blaire, napadne Waylona a při útoku tento vysílač zničí. Pokusí se Waylona uškrtit obuškem. Když ale uslyší Chrise Walkera, uniká skrze okno.

Waylon nakonec vstoupí do azylového podkroví, kde se ho Dennis, disociativní "varianta",chystá chytit a nabídnout ho Eddiemu Gluskinovi, kterého nazývá "ženich". Waylon uniká od Dennise, zpočátku se vyhýbá Gluskinovi, ale spadne na šachtu výtahu a zraní si nohu. Toto jeho zranění nakonec dovolí Gluskinovi chytit ho. Ukáže se, že Gluskin amputuje mužům jejich pohlavních orgány, protože se snaží vytvořit "perfektní nevěstu". Waylon je vázán na stůl, kde má být zmrzačený, když v tom jiný vězeň zaútočí na Gluskina. Po usmrcení druhého vězně se Gluskin vrací do parku v tělocvičně s ostatními oběťmi, ale během boje se stává zapleteným do systému řemenic a zemře.
Murkoffovy polovojenské týmy přijíždějí do azylové budovy a snaží se zabít vše, co vidí. Park kolem nich proklouzne a utíká do hlavní haly. Tam najde hluboce zraněného Blaira, který ho najednou napadne, trvá na tom, že nikdo nemůže znát pravdu o Massive, ale Walrider ho zabije. Waylon pak narazí na otevřené přední dveře a běží směrem k džípu Milesa Upshura, který je ještě v blízkosti hlavních bran. Nastartuje džíp a vyrazí obě brány, Miles, nyní Walriderův hostitel, mu pomáhá uniknout.
V epilogu, Waylon sedí u notebooku s videem připraveným k nahrání, aby odkryl to, co se děje ve firmě Murkoff Corporation. Spolupracovník ho informuje, že sice má na to, aby zničil Murkoffa, ale varuje ho, že se budou snažit zničit jeho a jeho rodinu. Navzdory váhání Waylon soubor nahrává a posílá médiím.

**Konec**

A to je z tohoto článku vše. Doufám, že se najde aspoň někdo, koho zajímal. A Protože Outlast se tento rok dočkal i druhého dílu, připravuji logicky další článek, takže se můžete těšit.
Sayōnara
 


Oblíbené věci *1

5. června 2017 v 17:15 | Misaki |  Lifestyle

Kon'nichiwa,
Další celkem nepodstatný článek a možná i zcela nudný, ale já musela použít toho cute králíčka. Takže jsem sepsala krátký seznam věcí, které jsem si v minulém měsíci nejvíce oblíbila, nebo na které jsem narazila poprvé a velice mě zaujali.

**Chailatte**
Nevím jestli jste tento nápoj už pili, pro ty co ne, jedná se o spojení latte a čaje. Vím, zní to asi podivně ale chutná to skvěle. Vyzkoušely jsme to s kamarádkou na doporučení naší spolužačky, která pracuje v kavárně, kde tento nápoj prodávají a vážně mě to nadchlo. U tohoto nápoje si můžete vybrat i různé příchutě, my měly nějaké koření (už si nepamatuju jak se to jmenovalo) a chutnalo to báječně. Skoro jako takové latte se štiplavou chutí a nádechem hřebíčku.

**Got 7**
To mě zase jednou chytila moje příležitostná k-pop nálada a jediné koho jsem poslouchala byli kluci z této skupiny.

**13 reasons why**
Podlehla jsem většině a opět jsem začala koukat na nový seriál. Čekala jsem od toho opravdu hodně, protože jsem všude četla jak je ten seriál dobrý a navíc mě nadchlo, že slouží i jako poukázání na šikanu na středních školách. Po dokoukání první série můžu říct jen tři slova. Proč Alexe střelili? :(

**Made IQ čaj**
To se váže k mému předmaturitnímu učení. Babička za mnou přišla s jedním zajímavým čajem, který měl posilovat chuť do učení, snižovat ospalost a zvyšovat soustředěnost a tak. Všem, kteří se učí, musím tenhle čaj doporučit, protože mi vážně pomohl.

**Energyťák**
No ale i když jsem měla Made IQ čaj neobešla jsem se bez tekuté energie v plechovce.

A to je asi tak vše, snad se najde aspoň někdo koho tenhle článek bude bavit. Příště už možná sepíšu něco zajímavějšího (:D).
Sayōnara

Kecy o tom jak žiju a tak..

29. května 2017 v 16:59 | Misaki |  Lifestyle

Kon'nichiwa,
Dnes tu mám takový kecací článek, nejspíš proto, že si chci dát ještě chvíli klid před tím než začnu vydávat všechny naslibované články, protože s nimi už bude o něco více práce a do toho se mi moc nechce, zároveň se mi ale po té mojí pauze šíleně stýská po psaní a proto vzniká tohle.
Navíc musím taky využít toho, že i přes to co se kolem mě děje, mám teď celkem dobrou náladu. To je nejspíš tou zvládnutou maturitou a taky proto, že o víkendu u nás ve městě byla pouť a já na ní, i když jsem zprvu vůbec nechtěla, šla se ségrou. Ta mě donutila jít i na tři kolotoče, dokonce dva byly ve výšce a já se výšek bojím, tudíž si asi umíte představit, jak vyděšeně jsem se na těch atrakcích asi tvářila.
Ale pořídily jsme si tam konečně pennyboardy, což už jsem dlouho chtěla, protože mi kamarádka radila, že jízda na něm perfektně uklidňuje. No zatím jsem na něm stála jen dvakrát, ale už jsem ztihla sjet i kopec. Na to, že jsem na jakýkoli sport a aktivity, u kterých se musí držet rovnováha levá na pennyboardu mi to celkem jde.
Mamku teď taky začalo nějak bavit pečení, takže nám každý víkend peče lívance. Jednou jsme je měli s javorovým syrupem, což je prostě mňamka a tento víkend nám k tomu mamka udělala teplé ovoce. Včera jsme taky pekly domácí bulky na burgery a dělaly si je doma a můžu vám říct, že byly lepší než z McDonaldu :D.
No jinak si jdu zítra pro maturitní vysvědčení a pak už budu mít od střední školy nadosmrti pokoj. Příští týden mám příjmací pohovor na jednu z dvou vysokých škol, který jsem si vybrala a znáte mě jak nenávidím cizí lidi a pohovory s nimi, takže to bude jistě zajímavé. Za čtrnáct dní si jdu taky zařídit první brigádu na prázdniny, takže ti, kdo čtou můj blog více jak rok určitě vědí co přijde, ano opět budu psát mé postřehy z brigády.
A to je asi tak vše, já jdu psát pokračování mých povídek, protože od toho jsem si dávala taky pauzu a už mi to psaní neskutečně chybí. Mějte se fajn a užívejte hezkého počasí. Já teď nemůžu zástávat doma, protože to počasí mě doslova láká jít ven a cvičit na tom mém pennyboardu.
Jo! Málem bych zapomněla budu mít konečně svoje první tetování! Mamka mi ho zaplatí za maturitu. Plánuju tři takové malé tetování na ruku a to nápis magic, který má místo "a" znak relikvií smrti, pak galifrejsky nápis Allons-y a Geronimo (kdo neví o co jde, tak je to ze seriálu Doctor Who) a pak B612, což je z Malého prince. Už se nemůžu dočkat až to všechno budu mít vytetované :3.
Sayōnara


Maturita

27. května 2017 v 13:04 | Misaki |  Lifestyle

Kon'nichiwa,
Tak už to mám za sebou a dokonce úzpěšně! Popravdě tomu pořád tak nějak nemůžu věřit a pořád si myslím, že se budu muset učit, přeci jenom odmaturováno mám zatím první den. Je to docela zvláštní pocit vědět, že teď už nemusím dělat nic do školy (teda nepočítám učení na přijímačky) konečně mám čtrnáct dní úplné volno a můžu dohnat vše co jsem díky maturitě nestíhala. Takže nonstop koukání na seriály :D.
Jinak co se týče maturity, nebylo to lehké. Pro mě hlavně praktická část, kdy jsem měla rýsovat konstrukční výkresy. Z této části jsem málem neprošla ale učitel se nakonec smiloval, musela jsem mu ale slíbit, že už nikdy nebudu rýsovat. Na ústní maturitě bylo nejtěžší to nekonečné učení, ale samotná zkouška byla až neuvěřitelně lehká. Všichni zkoušející učitelé nám pomáhali, dokonce i učitel na technologii, který mě celé roky dusil, mi tajně šeptal správné odpovědi. Musím ale říct, že v této části maturity jde hlavně o štěstí při výběru otázky. Já ho naštětsí měla a vytáhla si otázky, které jsem nejvíce uměla. Ale vím, že bylo i pár otázek, přes které bych prostě neprošla.
Nejlehčí část maturity pro mě byla písemná a to i když na didaktický test z češtiny bylo žalostně málo času, takže všichni museli poslední úlohy v rychlosti natipovat. Nepřišlo mi ale, že by tam byl bůhví jaký chyták nebo něco supertěžkého. I témata na slohové práce se mi tento rok celkem líbily.
Kdybych měla celou maturitu shrnout řekla bych jen budoucím maturantům ať se zbytečně nestresují, protože učitelé chtějí stejně jako oni aby odmaturovali. To ovšem neznamená, že se nemají učit a mají se na to úplně vyprdnout, to ne. Učte se a učte se všechno! Protože se nevyplatí spoléhat na to, že budete mít štěstí a vytáhnete si to co jste se učili.
Sayōnara

Maturitní přestávka

9. května 2017 v 23:20 | Misaki

Kon'nichiwa,
Oznamuji všem spřáteleným blogům, že si dávám 14-ti denní pauzu, musím se učit na maturitu. Pokud neumřu, tak se uvidíme po maturitě.
Sayōnara

Kam dál