Vulgární ajťák v Prostřenu

Včera v 14:54 | Misaki |  Drby 😱

Kon'nichiwa,
Možná by se tahle rubrika měla přejmenovat na "bizáry v televizi", když už tu máme druhý článek o televizním pořadu Prostřenu. Je mi jasné, že na to asi téměř nikdo z mých vrstevníku a čtenářů nekouká, ale já se prostě opět musím vjádřit k tomu, co se tam minulý týden dělo.
Jestli o tom nemáte ani páru, ráda vám to ve zkratce povyprávím. Do tohoto, už tak až moc bizardního, pořadu přišel Karel. Ten už první den všem oznámil, že trpí Tourettovým syndromem, díky němůž vykřikuje sprostá slova a také se mu bohužel spustila permanentní erekce. Tohle vše bylo ještě uvěřitelné. Šok ale přišel v den, kdy se Karel stal hostitelem. Dozvěděli jsme se totiž, že spí v rakvi, má domácího mazlíčka slepici Babiše, přitahují ho dámy nad hrobem a když jeho postarší přítelkyně zemřou vystavuje si jejich urny s nahými fotkami v bytě, ve vaně mu plavou rybičky a jako poslední třešinka na dortu, ve sklepě schovává sadomaso koutek.
Jestli si teď říkáte, že to, že by takový člověk opravdu žil, je pěkná blbost, máte pravdu. Je to blbost. Karel totiž do Prostřena přišel stejně jako minule Metadon pouze trolit lidi.
Také ovšem chtěl poukázat na to, jak by lidé na takového člověka, na jakého si on zahrál, reagovali. Už v samotném Prostřenu bylo vidět, jak si z něho jeden z jeho spoluhráčů ihned začal dělat legraci a nesmyslně ho urážel. Sám Karel prohlásil, že lidé nedokáží zkousnout, když se něco vymyká tomu na co jsou zvyklí a nedokáží to akceptovat.
Já osobně jsem na jeho straně. Karlovi se podařilo ukázat, jak jsou někteří lidé neohleduplní, jak nerespektují ostatní a také jak jsou hloupí, protože každý, kdo by měl v hlavě aspoň trochu rozumu, by poznal, že je to jen troll. Ať už kvůli tomu, že by si k rybičkám do vany nedal nafukovacího delfína, nebo, že když člověk trpí Tourettovým syndromem neříká sprostá slova cíleně na člověka, ale vykřikuje je nekontrolovatelně.
Ovšem někteří lidé se prostě nedokáží zamyslet a ihned začnou nadávat a urážet.
Já vím, že spousta lidí si myslí, že Prostřeno by mělo být o vaření a tak by se tam neměli přihlašovat takovýhle trollové, ale o co jde? Karel uvařil a to dokonce velmi dobře. Navíc, už podruhé se ptám - Kdy tento pořad o vaření byl? Možná tak na začátku, kdy se tam přihlašovali normální lidé, co chtěli ukázat jak vaří. To ale asi Primě přišlo nudné a tak tam začala strkat čím dál tím víc taktiků a výbušných lidí. A teď má Prima co chce. Lidé si z toho dělají srandu sami a už to neberou jako seriózní pořad.
Za mě má Karel, stejně jako měl Metadon, palec nahoru. Za to, že mi zvedl náladu, za to, že ukázal jak jsou lidi hloupí a hlavně za to, že ukázal, že člověk může být jakýkoli, může mít jakýkoli úchylky a ostatní by to měli respektovat.
Protože přeci i např. takový pedofil, je člověk a nemusí nutně znásilňovat děti v křoví, koukněte se třeba na velmi povedený český film Danielův svět, který je právě konkrétně o tomto tématu . Nikdo nemůže za to jaký se narodil.
Sayōnara
 

Den, kdy pro mě zmizelo slunce

16. března 2017 v 20:40 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
Mám tu pro vás něco trochu deep..

Začalo to asi před třema rokama. Něco se prostě změnilo. Do té chvíle jsem rozvod mých rodičů brala relativně v pohodě. Ach, ta sladká nevědomost. Kdybych už od začátku věděla, co všechno zatím stálo, možná by to nebyl takový šok. Mezi rodičema to začalo být horší. Věčné naschvály, nezvedání si telefonů, pomlouvání se navzájem..To vše jsem musela sledovat.
Nutili mě se rozhodnout. Rozhodnout se, koho z nich mam radši, kdo z nich je lepší. Kydali na sebe špínu, jak jen mohli. Mávali mi před nosem papírama od soudu, odkrývali hnusná tajemství toho druhého. Nechápali ale, že ať už udělali cokoli jsou u mě na úplně stejném místě. Když jsem tohle řekla, samozřejmě jsem byla ta nejhorší. Začali nadávat na mě. Jeden tvrdil, že mám víc ráda toho druhého a naopak.
Utápěla jsem se v depresích. Nechtěla jsem už nic z toho poslouchat. Neměla jsem se kam schovat. Ten den, kdy tohle začalo, byl den, kdy pro mě zmizelo slunce. Překrucovali má slova.
Už jsem ani s jedním z nich nemluvila. Protože cokoli jsem řekla, bylo špatně. Jen jsem potichu seděla, poslouchala jak nadávají a snažila se udržet své nervy na uzdě. Když jsem byla sama, nevydržela jsem to. Každý večer jsem propukla v hysterický pláč. Vzpomínala jsem na ty časy, kdy jsme byli všichni šťastní..kdy jsem byla já šťastná. Připadalo mi to tak vzdálené.
Nikdy jsem nebyla v kolektivu oblíbená a proto jsem měla ve třídě jen jednu kamarádku, se kterou jsem se bavila. Jednoho dne ale..jako by na naše kamarádství zapomněla. Nevšímala si mě. Nemluvila na mě. A já se zrovna v té chvíli potřebovala tak moc někomu svěřit.
Byla jsem na dně. Nedokázala jsem nic dělat. Nenáviděla jsem všechny a všechno. Nechodila jsem do školy. Ničil mě pohled na to, jak jsou ostatní v pohodě, zatímco já se pomalu utápím v depresích...
Teď čekám na dobu, kdy slunce znovu vyjde.
Sayōnara


Resident Evil 7

6. března 2017 v 19:47 | Misaki |  Hry

Kon'nichiwa,
Dnes mám pro vás článke o hře ze série Resident Evil. Pro ty, kteří hru vůbec neznají, tu mám i krátké přiblížení. I tato hra stejně jako FNAF bude rozdělena do několika článků. V dalších plánuji rozebrat všech sedm dílů této úžasné herní série. Teď už se ale vrhneme na nějaké ty základní informace o této hře.
Resident Evil (v Japonsku pod názvem Biohazard) je herní série žánru survival horor. Příběh her je původně umístěn do USA do fiktivního města Raccoon city, kde má umístěny své laboratoře společnost Umbrella Corporation. Po úniku virů je město na konci třetího dílu zničeno atomovou bombou. Děj dalších následujících her se přesouvá do Španělska, Afriky a Číny. Jako záporná entita se objevuje téměř vždy společnost Umbrella a její viry, které dělají z lidí krvelačný zombie, popřípadě nadlidsky silné mutanty s nadpřirozenými schopnostmi. Herní série se dočkaly i filmových snímků avšak příběh filmů a her se rozcházejí.
A teď k samotnému sedmému dílu této série, který vyšel 24. ledna tohoto roku.

-příběh sedmého dílu-
(popis obsahuje spoilery a celou herní zápletku)
V roce 2017, Ethan Winters přijíždí na opuštěnou plantáž v Dulvey, Louisiana, kvůli zprávě od jeho manželky Miy, která je po dobu tří let nezvěstná. Přijíždí za poznáním tajemství zdánlivě opuštěného domu. Nachází Miu uvězněnou v suterénu. Během jejich útěku, je Mia posedlá neznámou sílou, útočí na něho a donutí ho, aby ji zabil.
Poté Ethan obdrží hovor s ženou jménem Zoe, která mu nabízí pomoc. Ethan je napaden oživlou Miou, a pak Jackem Bakerem, patriarchou rodiny Baker. Je držen v zajetí Jacka, jeho manželky Marguerite, jejich syna Lucase a starší ženou na vozíčku. Ačkoli Ethan unikne svým věznitelům, je opakovaně konfrontován Jackem, který prokazuje schopnost regenerovat se ze smrtelných ran a roztrhání.
Ethana znovu kontaktuje Zoe, odhalující to, že je dcera rodiny Baker. Informuje ho o tom, že ona, její rodina, a Mia jsou infikovány stejným onemocněním, ale mohou být vyléčeny pomocí speciálního séra. Ethan se tedy vydává na cestu do starého domu, aby našel sériové ​​složky pro výrobu onoho séra.
Ve stodole je nucen zabít Marguerite. Po nalezení ingrediencí, zažívá vize neznámé mladé dívky. Bakerův syn Lucas unáší Zoe a Miu před tím než se k nim Ethan stihne dostat, a nutí ho jít do stodoly, kam přichystal mnoho vražedných pastí, je najít. Ethan přelstí Lucase, přiměje ho, aby uprchnul, a uvolní Zoe a Miu. Zoe pak vyrábí dvě sérové ​​dávky, ale Jack, nyní silně zmutovaný, je napadá a Ethan použije jednu dávku, aby ho natrvalo zabil. Ethan se pak musí rozhodnout, koho vyléčí, buď Miu nebo Zoe.
Volbou Zoe opouští, navzdory jeho slibu, Miu se zlomeným srdcem. On a Zoe unikají na lodi, na které mu Zoe vypráví o tom, že její rodina byla infikována potom, co k nim Mia přišla s mladou dívkou jménem Eveline. Přišla k nim, když u nich ztroskotala s vrakem tankeru. Nakonec ale neuniknou. Aby se zabránilo jejich útěku, Eveline psychicky zabíjí Zoe a Ethan se srazí a poté ho lapí podivné stvoření.
Pokud se Ethan rozhodne pro Miu, Zoe se s ním a Miou hořce rozloučí. Když on a Mia unikají na lodi, narazí na havarovaný tanker, kde jsou napadeni tvorem a srazí se s lodi.
Bez ohledu na hráčův výběr, Mia skončí na havarované lodi, kde hledá lapeného Ethan a zároveň odkrývá tajemství Eveline, která odkazuje na Miu jako na její matku. Nakonec se Mie vrátí paměť a odhalí, že byla tajný agent nejmenované společnosti, která vyvinula Eveline jako biologickou zbraň.
Mia byla doprovod Eveline, když byla přepravována na palubě tankeru, Eveline ale utekla a potopila loď. Pak infikovala Miu ve snaze přinutit ji, aby se stala její matkou. Po zjištění nachází Ethana a dává mu lahvičku genetického materiálu-Eveliny tkáně.
Pokud Ethan vyléčil Zoe, Mia podléhá Evelinině kontrole, znovu na něho útočí a přinutí ho, aby ji nadobro zabil.
Pokud Ethan vyléčil Miu, Mia překonává Evelininu kontrolu dostatečně dlouho na to, aby se oba dostali pryč z lodi.
Po opuštění tankeru, Ethan objevuje skrytou laboratoř uvnitř opuštěného solného dolu. Tam se dozvídá, že Eveline je E-Series biologická zbraň schopna infikovat lidi pomocí psychotropní formy, která jí dává kontrolu nad myslích svých obětí, což vede k jejich šílenství, nadlidským schopnostem, regeneračním a různým mutacím.
Eveline vyrostla v posedlosti mít rodinu, proto infikovala Miu a rodinu Baker, a vylákala Ethan do jejich domu. Použitím laboratorního zařízení a genetického materiálu z Eveliny tkáně, Ethan syntetizuje toxin, který ji má zabít, a pak pokračuje přes sérii tunelů, které vedou zpět do domu Baker.
Eveline napadá Ethana s halucinacemi, ale on je překonává a podaří se mu do jejího těla vstřiknout toxin, tím ničí její podobu holčičky a odhalí ji jako starší ženu na vozíku, neboť Evelin začala od svého útěku z tankeru rychle stárnout.
Eveline mutuje do velkého monstra, ale Ethan podporovaný příchodem vojenského oddílu, je schopen ji porazit.
Začne se k němu slaňovat posádka vrtulníku i s jejich vůdcem, který sám sebe identifikuje jako "Redfield". Ethan odlétá vrtulníkem.
Pokud Ethan nevyléčil Miu, vrhá svůj telefon obsahující poslední videozprávu od ní pryč z vrtulníku, se slovy "sbohem". Pokud Mia byla vyléčena, je nalezena živá ve vrtulníku. Jak vrtulník odlétá, je ukázáno, že je označen variací loga umbrella Corporation.
-můj názor na hru-
Mně osobně, jakožto člověka, který miluje Resident Evil, se tento nový díl neskutečně líbil. Měl zajímavý děj, zvraty, nechyběly ani základní body Resident evilu, které se objevují snad v každém dílu, jako třeba rozhodování se. Slyšela jsem, že si hodně lidí stěžovalo, že se v této hře až na konečného Redfielda neobjevil nikdo známý z předešlých dílů. Podle mě je to možná trochu škoda, díky tomu díl trošku vypadá jako by neměl být zařazen do této série ale spíš jako něco mimo, avšak názot, že je ta hra skvělá kvůli tomu neměním. I samotné tajemno kolem onoho Redfielda, o kterém nikdo neví, kdo to je, ale všichni vědí, že o něm už v předešlých dílech byly nějaké zmíňky, je super. Ovšem našla jsem jednu věc, kterou bych tomuto dílu vytkla a to neustále se opkaující enemáci. Ze začátku to možná bylo zajímavé, když se ze slizu na zdi odlouplo černé monstrum, ale když se tak stalo už po dvacáté, byla to nuda. Tito enemáci sice měli občas trochu jinou podobu, nádor na zádech, chybějící nohy atd..Ale stejně to byla tak trochu nuda, ještě že máme ty bosse, kteří byli opravdu výborní. Humor Jacka se opravdu povedl.
No a to už je z tohoto článku nejspíš vše, těšte se na další článek o této herní sérii, do komentářu mi napište, jestli jste tento díl Residen evilu hráli, nebo zda znáte tuto herní sérii a mějte se fajn.
Sayōnara


 


Taková ta rutina

5. března 2017 v 13:53 | Misaki |  Naháním si čtenáře 👍

Kon'nichiwa,
Upřímně si nedokážu představit jít si večer lehnout bez toho aniž bych si před tím neuvařila hrnek horkého čaje a nesnědla jablko. To jsou moje už automatické dvě činosti před spaním. Poté si buďto pustím díl jednoho z mojich oblíbených seriálů (teď je to zrovna Switched at birth, house of cards nebo Daredevil, jen kdyby to někoho zajímalo), nebo si otevřu knihu, ať už real nebo nějaký příběh z mojí wattpad knihovny. Nejlepší je ale stejnak, když mi A. před usnutím předčítá strašidelné creepypasty, díky jeho awesome hlasu se u toho usíná téměř samo.
Má to ale i jeden háček. Jsou to strašidelné píběhy, takže se počas jeho čtení celým barákem ozývají divné zvuky, v prosklených dveřích se míhají světlé stíny a to i když jsme sami doma a já to celá bez sebe strachy, se zatajeným dechem sleduju, zahrabaná po krk v peřině.
Když spím doma sama většinou se začtu do nějakého příběhu a to tak moc, že si ani nevšimnu, že se blíží třetí hodina ránní a já za necelé dvě hodiny vstávám do školy. Když si toho konečně všimnu a začnu mít nemalý strach ze vstávání, zavřu konečně oči a..ne nespím. Ještě si vzpomenu na jakýsi úkol, který jsme v pátek ve škole dostali a já na něho zapomněla, nebo na test, který máme psát a začnu si v duchu nadávat, jak jsem zapomnětlivá. Poté ještě vyřeším všechny největší otázky lidstva, vymyslím celou novou povídku na svůj wattpad, nebo aspoň pokračování některých, které píšu.
No a když už konečně, po představování si jaké by to bylo potkat se s nějakým z mojich milovaných idolů, usnu ani ne za půl hodiny se celým mým pokojem ozve hlasitý rámus vycházející z budíku. A já se začnu proklínat za to, že jsem neusnula dřív.
Sayōnara

Lexikon fantastických zvířat #1

23. února 2017 v 20:22 | Misaki |  Potterhead

Kon'nichiwa,
Mám tu pro vás první článek z nové rubriky věnované potterheadům jako jsem já. Je to slibovaný přehled fantastických zvířat ze světa Harryho Pottera. Všechny informace jsou čerpány z knihy Fantastická zvířata a kde je najít. Protože je zvířat opravdu hodně, rozdělíme si je abecedně a v tomto prvním článku si představíme zvířata v rozsahu A-B.

A

Akromantule
(Acromantula)


Akromantule je nestvůrný osmioký pavouk, který je schopen lidské řeči. Pochází z Bornea, kde obývá oblasti neprostupně džungle. K jeho charakteristickým znakům patří husté černé chlupy, jež pokrývají celé jeho tělo, velké rozpětí nohou, které v některých případech dosahuje až patnácti stop, klepeta, která zřetelně a hlasitě cvakají, je-li akromantule vzrušená nebo rozzuřená,a jedovatý sekret. Akromantule je masožravá a dává přednost větší kořisti. Na zemi splétá pavučiny kopulovitého tvaru. Samičky jsou větší než samečci a jsou schopny naklást najednou až sto vajec, ta jsou měkká a bílá a dosahují velikosti plážových nafukovacích míčů. Mláďata se z vajec vyklubou po šesti až osmi týdnech. Vejce akromantule jsou odborem pro dohled nad kouzelnými tvory zařazena do kategorie A- neobchodovatelného zboží, což znamená, že jejich dovoz či prodej se trestá přísnými pokutami.
Podle oficiálního názoru vyšlechtili tohoto tvora kouzelníci, pravděpodobně za účelem ochrany svých obydlí či skrytých pokladů, jak tomu s kouzelně vytvořenými obludami často bývá. Navzdory své téměř lidské inteligenci je akromantule nevycvičitelná a pro kouzelníky i mudly představuje velké nebezpečí.
Pověsti o tom, že byla založena kolonie akromantulí ve Skotsku zůstávají neověřené

Auguron
(Augurey)
/známý jako irský fénix/


Domovem augurona je Británie a Irsko, přestože ho někdy lze najít i jinde v severní Evropě. Zelenočerný auguron je vyzáblý a truchlivě vyhlížející pták, který poněkud připomíná malého podvyživeného supa. Je nesmírně plachý, hnízdí v pichlavých a trnitých keřích, živí se velkými druhy hmyzu a vílami, létá pouze za hustého deště a jinak zůstává ukryt ve svém hnízdě ve tvaru slzy.
Auguron vydává charakteristické hluboké rozechvělé houkání, které se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Kouzelníci se hnízdům auguronů vyhýbali ze strachu, aby nezaslechli to srceryvné volání, a předpokládá se, že nejeden kouzelník podlehl srdeční mrtvici, když míjel trnitý keř a zaslechl nářek neviděného augurona. Později se však díky trpělivému průzkumu zjistilo, že auguron svým zpěvem pouze oznamuje příchod deště. Od té doby jsou auguroni v módě jako domácí prostředek předpovídání počasí, mnozí kouzelníci ovšem těžko snášejí jeho prakticky neřetržité kvílení během zimních měsíců. Jako brky na psaní jsou pera auguronů nepoužitelná, protože odpuzují inkoust.

B

Bazilišek
(Basilisk)
/známý jako hadí král/


Podle oficiálních zpráv vypěstoval prvníko baziliška Herpo Prohnilý, který byl řecký černokněžník a hadí jazyk, který po dlouhém experimentování zjistil, že vysedí-li ropucha slepičí vejce, vylíhne se z něj obrovský plaz obdařený neobyčejně nebezpečnými schopnostmi.
Bazilišek je zářivě zelený plaz, který dorůstá délky až padesáti stop. Samec má na hlavě šarlatový chochol. Má mimořádně jedovaté zuby, jeho nejnebezpečnější útočnou zbraní je však pohled. Každého, kdo pohlédne do jeho velkých žlutých očí, čeká okamžitá smrt.
Má- li bazilišek dostatek potravy (bazilišek je schopen pozřít jakéhokoli savce, ptáka i většinu hadů), může se dožít skutečně úctyhodného věku. Bazilišek Herpa Prohnilého žil údajně téměř devět set let.
Pěstování bazilišků bylo prohlášeno za nezákonné už ve středověku, přestože v praxi se snadno tají-přijde.li kontrola, stačí prostě slepičí vejce vytáhnout zpod ropuchy. Protože však bazilišky nedokáže ovládat nikdo kromě hadích jazyků, jsou černokněžníkům stejně nebezpeční jako komukoli jinému a podle oficiálních záznamů nebyl v Británii bazilišek spatřen přinejmenším čtyři sta let(což podle nejnovějších záznamů není pravda).

Běhnice
(Doxy)
/někdy známá jako kousavá víla/


Běhnice se často omylem považuje za vílu, i když je zcela jiným živočišným druhem. Stejně jako víla má miniaturní lidskou podobu, tělo má však pokryté hustým černým ochlupením a taktéž má po jednou páru rukou i nohou navíc. Její křídla jsou silná, zakřivená a lesklá, takže se velice podobají křídlům brouka. Běhnice dávají přednost chladnému klimatu a nalézají se po celém území severní Evropy a Severní Ameriky. Kladou až pět set vajíček najednou a zahrabávají je do země. Mláďata se líhnou za dva až tři týdny.
Běhnice mají dvě řady ostrých jedových zubů. Při kousnutí by měl postižený co nejrychleji aplikovat příslušné sérum.

Blátoplaz
(Dugbog)


Jeho domovem jsou bažiny v Evropě a v Severní i Jižní Americe. V nehybném stavu vypadá jako kus ztrouchnivělého dřeva, při bližším ohledání odhalí tlapky s plovacími blánami a velice ostré zuby. Neslyšně se plíží bažinatými mokřinami, živí se především malými savci a dokáže nepěkně poranit i kotníky kolemjdoucích lidí. Jeho nejoblíbenější pochoutka je ale mandragorový záhon.

Blikač
(Clabbert)

Tvor, který žije v korunách stromů, a vypadá jako kříženec opice a žáby. Původně pochází z jižních amerických států, následně však byl vyvezen do celého světa. Má hladkou holou kůži jejíž barva je mramorově zelenéná a také má plovací blány na všech končetinách, jeho paže i nohy jsou silné a dlouhé, což umožňuje skákání ve větvích. Na hlavě má krátké rohy a široká ústa v neustálém úšklebku, ovšem tato ústa jsou plná zubů ostrých jako břitva. Jeho hlavní potravou jsou ještěrky a ptáci.
Nejvýraznějším charakteristickým znakem blikače je ale velká bradavice uprostřed čela, která zrudne a bliká cítí-li tvor nebezpečí. Američtí kouzelníci je kdysi hromadně chovali, aby je upozornili před příchodem mudlů. Ministersvo to, ale pod přísnými pokutami zakázalo, takže dnes už se blikači hromadně nechovají, a proto svým sousedům už nemusí vysvětlovat z jakého důvodu mají vánoční osvětlení na stromech zapnuto ještě v červnu.

Bodloš
(Knarl)



Bodloš se vyskytuje v Severní Evropě a Americe.Bodloše si mudlové obvykle pletou s ježkem - jsou opravdu skoro k nerozeznání, až na jejich reakce při nabídnutí potravy. Totiž pokud dáte ježkovi něco tak to sní a pochutná si na tom, kdežto když dáte něco k snědku bodlošovi, tak si myslí, že ho chcete vlákat do pasti a zpustoší vám vaši pěstěnou zahrádku.

Bublinatka
(Plimpy)

Bublinatka je kulovitá kropenatá ryba, pro kterou jsou charakteristické dvě dlouhé nohy zakončené prsty s plovacími blánami. Obývá hluboká jezera a jako potravu přímo miluje vodní šneky. Není nijak nebezpečná, přestože s oblibou oždibuje nohy a oblečení plavců. Jezerní lidé ji považují za nepříjemného parazita a zbavují se jí svázání gumových nohou k sobě, pak ji pustí a proud ji bude unášet pryč, dokud se nerozváže (což trvá i hodiny).

Dostali jsme se na konec tohoto článku. Doufám, že se vám líbil a že jste se třeba dozvěděli něco nového.

Sayōnara





Příběh FNAF

20. února 2017 v 0:47 | Misaki |  Hry


V 80 letech existovala pizzerie, která byla velice oblíbená a to hlavně pro své animatroniky, kteří bavili hosty, jednoho dne se však stala hrozná věc, vražda pěti dětí. Od té doby se počet návštěvníků zmenšoval a poté dokonce pizzerie vyhořela.
Mike Schmidt zaměstnán v této pizzerii jako kuchař potají kradl sendviče, až ho jednou někdo prásknul šéfovi a ten mu snížil plat a ponížil ho na uklízeče. Jednou když Mike uklízel u stolu, kde právě těch 5 dětí slavilo narozeniny (budoucího Freddyho), jedna holčička (pravděpodobně Chica) na něho vystříkla kečup. Mike toho měl opravdu dost, potlačil ale svůj vztek a řekl holčičce, že to nic není. Pak dětem navrhl, že jim ukáže nějaké místo, kam se nesmí. Všichni souhlasili až na jednoho kluka (Puppet), ten z toho neměl dobrý pocit a tak si vzal do kapsy nůž, který měli na krájení dortu.
Všech pět dětí tedy s Mikem odešlo. Šli dlouho chodbou, až se zastavili u železných dveří, Mike vytáhl klíč a odemkl. Pak strčil děti dovnitř a zamkl se tam s nimi. Byla tam trochu tma, problikávala tam jen jediná žárovka. Děti začali mít divný pocit. Když se Mike prudce otočil k jedné holčičce a začal jí obmotávat provazem, bylo všem jasné, že je zle. Už byla svázaná čtveřice dětí, zbýval kluk (Puppet), když se k němu Mike blížil s lanem, vytasil na něho nůž a řízl ho do obličeje. Mike si s bolestným zařváním zakryl obličej rukama, když ho odkryl, měl na tváři vražedný úsměv.
Kluk se zhrozil, když viděl jeho tvář, věděl, že to není vůbec dobré. Mike mu sebral kudlu a s máchnutím mu ji zabodl do břicha. Ten se svalil na zem. Ostatní děti začali brečet a řvát o pomoc, přes železné dveře je ale nebylo vůbec slyšet. Mike děti rozvázal a dovolil jim se rozloučit se světem. Malá holčička (Chica) se přitiskla k bratrovy (Freddym), který ten den slavil narozeniny. Starší holka (Bonnie) zase hleděla na krvácejícího kluka (Puppeta). Poslední chlapec (Foxy), který měl pásku přes oko, protože měl rád piráty, seděl v rohu a smiřoval se se svým osudem. Oslavenec (Freddy) se Mika zeptal, proč tohle dělá, Mike ho popadl, probodnul mu hrudník a hodil ho vedle Puppeta.
Jeho sestra (Chica) začala řvát, Mike ji chytil a podřízl ji krk. Třetí tělo leželo na zemi. Starší holka (Bonnie) seděla na zemi a plakala, v ruce držela fotku své rodiny, kterou měla v kapse. Kluk (Foxy) si sedl k ní a začal si s ní povídat o její rodině a o tom, že on má jen otce. Mike přestal pohled na ty dva bavit. Vytáhnul holčičku na nohy. Foxy sledoval, jak za několik sekund její bezvládné tělo padlo mezi ostatní. Před očima se mu začal míhat jeho krátký život, bylo mu teprve devět, pak i on naposledy vydechl.
Mike zůstal ve skladu ještě dvě hodiny. Když se koukl na hodinky na své ruce zjistil, že už je dávno po zavíračce, tudíž tam musel strávit noc. Když ulehl, zdál se mu sen o tom, jak ho zabité děti strašili. Moc dobře se mu nespalo. K ránu měl i halucinace, protože byl dehydrovaný. Zjevili se mu duchové, kteří ho přinutili vlézt do starého obleku, postavy jménem Springbonnie, byla to velice stará postava, která v pizzerii vystupovala jako první. Ležela tam v rohu a po pěti letech znovu ožila. Mike se do ní oblékl, v té chvíli halucinace zmizely, byla to však springtrap, neboli pružinová past, nemohl tudíž ven.
Mika začalo něco píchat do ruky, podíval se a viděl, jak krvácí. Za chvíli mu začala krvácet i noha, pak i hrudník a měl poškrábaný obličej. Mike se zhrozil. Začal si nadávat. Udělal pár bolestivých kroků, našel klíče a odemkl s nimi železné dveře. Chodil po chodbě nemaje přehled o čase, bylo pět hodin ráno, otevíračka byla v devět. Mike se toulal chodbami, až v jedné z nich omdlel. Probudil se až další noc, takže mu opět nemohl nikdo pomoct. I když by po záchraně ihned skončil ve vězení, byl by za to rád, takhle totiž velmi pomalu a bolestivě umíral.
Když si Mike vzpomněl, že by v pizzerii měl být noční hlídač, šel do místnosti, ze které už z dálky vycházelo světlo monitorů. Už viděl hlídače jak hledí na kameru. Hlídač něco uslyšel a tak se otočil, uviděl Springtrepa a lekl se. Mike chtěl promluvit, ale drátek z obleku se mu zařízl do rtu, takže nemohl říct ani slovo. Hlídač po něm začal házet věci. Mike ho chytil rukou, z té však vyčníval drát, který se zabodl do hlídačovi ruky, ten Mika odhodil a chytil se za poraněné místo. Pak popadl telefon a zavolal policii, když se z telefonu ozval hlas policajta, Mike hlídače chytil za límec a tomu vypadl telefon z ruky. Mike se mu snažil naznačit, že potřebuje pomoc, hlídač to však chápal tak, že ho chce zabít. Jediné, co měl hlídač po ruce, byla vidlička, zabodl ji tedy Mikovi do oka, ten si zakryl tlapami poraněné oko, hlídač po něm hodil plechovku od Coly, ale netrefil (proto je ve FNAF flek na zdi). Mike se sotva plazil. Hlídač měl jedinou možnost, byl kuřák a tak měl vždy v kapse sirky, vzal je a zapálil jimi krabici od pizzy. Nemohl však utéct ven, vchod zatarasil Mike.
Mike hlídače nepustil ven. Když měl zemřít on, tak i hlídač. Zanedlouho už bylo vše v plamenech. Policie přijela příliš pozdě. Vše co bylo uvnitř, včetně hlídače a Mika bylo na uhel. Od té doby do pizzerie už nikdo nevkročil. Případ řešila policie, ale stejně pro ně zůstal záhadou. Od té doby, co pizzerie vyhořela se o ní nikdo nezmínil, až později Scott Cawton ve hře FNAF.

Kon'nichiwa,
Ano, opravdu je to tu. Další z dlouho očekávaných článků o hře FNAF, tentokrát se, jak jste si už nejspíš přečetli, jedná o příběh celé hry. Mělo by se jednat o "pravdivý" příběh skutečné pizzerie, podle které je hra vymyšlena. Příběh jsem překládla z angličtiny, proto je místy trochu kostrbatý.
Jako omluvu za tak dlouhé čekání tu pro vás mám ještě várku fotek opravdových animatroniků z muzea v Londýně a fotku celkem děsivého plakátu.




Doufám, že se vám článek líbil a že se těšíte na další články o FNAF, minimálně ještě jeden určitě plánuju.
Sayōnara

Fantastická zvířata a kde je najít

19. února 2017 v 0:08 | Misaki |  Filmy a seriály "recenze" 📺


Kon'nichiwa,
Přináším vám večerní rádoby recenzi na film Fantastická zvířata a kde je najít. Jistě asi každý ví, že se jedná o film, kterému předchází ságy s Harrym Potterem. Přesněji se děj tohohle filmu odehrává 70 let před dobou Potterovské série.
Hlavním hrdinou je Mlok Scamander, jenž píše knihu o kouzelných tvorech Fantastická zvířata a kde je najít, která se posléze objeví v Potterovských příbězích.
I když by se mohlo z názvu zdát, že příběh tohoto filmu bude o fantastických zvířatech není tomu tak. Vlastně mi přijde, že tento název slouží spíš pro nalákání lidí, kteří filmy o H.P. tolik nežerou ale mají rádi fantasy "pohádky", protože koho by nelákalo kouknout se na fantasy zvířata, že? Ano, fantastická zvířata tam sice jsou, vlastně díky nim a jejich útěku z Mlokova kufru začíná tento příběh ale hlavní děj je úplně jiný.
NewYork totiž ohrožuje neznámá hrozba.
>spoilery<
Mlok Scamander se svým kufříkem plným kouzelných zvířat přijíždí do New Yorku, kde je chov kouzelných zvířat z důvodu utajování kouzelnické společnosti zakázán. V bance, kde mu uteče jedno kouzelné zvíře - hrabák, se seznámuje s nečarou (mudlou) Jacobem Kowalskim. Ten si chce otevřít pekařství, ale nemá dost peněz. Jenže si s Mlokem prohodí kufry a z Mlokova kufru uteče několik zvířat. V New Yorku však řádí temná síla - obskurial (= děti, které utlačují své kouzelnické schopnosti, později je však nedokáží ovládnout) a ničí celé město. Poté, co zabije i prezidentského kandidáta, nastává v kouzelnickém světě opravdová krize. Ze všeho je obviněn Mlok Scamander a Porpentina Goldsteinová, bývalá bystrozorka, která kufřík i s Mlokem a Jacobem uvnitř přinesla na ministerstvo. Jsou odsouzeni k smrti a Jacob k vymazání paměti, ale podaří se jim vyváznout. Přebývají v Mlokově kufru a pochytají uteklá zvířata. Jenže v New Yorku stále řádí velmi mocný obskurial Credence, kterého si chce na svou stranu získat Grindelwald alias Percival Graves. Credence před mudly poničí velkou část NewYorku, ale Mlok ho chce uklidnit a pomoci mu ovládnout jeho moc. Credence je ale zničen lidmi z ministerstva. Kouzelnický svět se zdá být definitivně prozrazen, ale Mlok vypustí jednoho svého tvora a pomocí lektvaru zapomnění, který jeho tvor vynese do mraků, všichni zapomenou na to, co viděli. Do deště vstoupí i Jacob Kowalski, kterému Mlok nechá v kufříku stříbrné skořápky s poznámkou, že jsou od jeho přítele, a tak si může otevřít svou pekárnu.
>konec<

Mně osobně, jako správné potterheadce, se tento film šíleně líbí a upřímně bych na něho mohla koukat pořád dokola. Už se nemůžu dočkat dalších dílů. Od některých lidí jsem slyšela, že je škoda, že je děj tak daleko od Harryho Pottera a že tam není. Mně osobně to tedy vůbec nevadí, spíš naopak, myslím, že Harryho tu už bylo spousta a že jeho příběh je už prostě definitivně ukončený. Tak proč se nepodívat na to jak na tom byli kouzelníci v New Yorku. Nejvíc oceňuju výběr herce hlavní postavy protože Eddie je prostě boží. Určitě je i hezké překvapení Johny Depp na konci filmu, který jako vždy absolutně nevypadá jako Johny Depp :D.

To je k této recenzi všechno. Zajímalo by mě jestli se mezi mými čtenáři najde nějaký potterhead, jestli ano, chtěla bych právě tebe nalákat na připravovanou rubriku věnovanou lidem jako jsi ty a já, to znamená potterheadům, první článek z této rubriky bude o fantastických zvířatech v H.P., takže jestli tě zajímá jaké všechny existují a něco o nich, určitě se tu v příštích dnech zastav, článek by tu měl být do konce příštího týdne.
Do komentářů mi určitě napište jak se tento film líbil vám a co si o něm myslíte.
Na konec pro vás mám něco funny, co jsem našla. Jedná se o sedmi minutové vysvětlení ságy Harryho Pottera s pomocí pouhých dvou slov "Harry" a "Potter". Mně po shlédnutí tohoto videa docela slušně hrabalo, tak jsem zvědavá co na to vy :D.



Sayōnara


Kam dál