První rok na vysoké - průběh a postřehy

26. září 2018 v 23:55 | Misaki |  My life

Kon'nichiwa,
Sice už mám za sebou téměř první týden druhého roku na vysoké a článek o tom předešlém bych měla mít už dávno vydaný, ale mně se prostě musely zkoušky protáhnout až do konce práznin, takže jsem čas na tento článek zkrátka dřív neměla.
Upřímně, když teď přemýšlím nad tím jak zhodnotit můj úplně první semestr, říkám si jaká to byla pohodička oproti tomu jaký semestr mám teď. Samozřejmě, že tohle je hodně individuální, ale pro mě samotnou byl zimní semestr v prvním ročníku celkem lehký. Chvilku mi sice trvalo než jsem se zorientovala ve škole, ale pak už všechno šlo dobře. Seminárky jsme měly jenom dvě a z toho jednu ve dvojicích. Co bych za to teď se čtyřmi dala. Dva zápočty jsme dostali dalo by se říct skoro zadarmo a nejtěžší zkouška se skládala z tčiceti papírů. Druhý semestr byl sice co se týká zkoušek o něco těžší ale za to jsme měli o hodně víc času na učení, protože bylo protáhlé přes celé prázdniny.
Co jsem se zatím za ten první rok naučila je to, že se zkouškové dá zvládnout, jen se člověk musí připravovat průběžně a ne do sebe na poslední chvíli v jeden týden drtit naráz pět předmětů, ovšem to se lehko řekne a stejně lehko se dá bohužel sklouznout k prokrastinaci.
Taky hodně záleží na tom jaké chytnete profesory, protože třeba já hloupá jsme si v zimním semestru ze dvou profesorů vybrala snad toho nejpřísnějšího profesora z celé fakulty, u kterého jakmile zjistí, že za sebou nemáte gympl, nemáte šanci.
Určitě je třeba také si ihned rozvrhnout jaké předměty kromě povinných se musí splnit za určitý rok, abyste potom neskončili jako já s hromadou předmětů v druhém ročníku, protože jsem se první rok chtěla flákat.
No a důležité je samozřejmě také štěstí, například v tom jaké otázky si vytáhnete, jestli si stihnete zabrat dobré téma na seminární práci a další a další případy.
To je z tohoto článku vše. Držím palce všem studujícím ať zvládnou tenhle nový školní rok bez větších nervů. Protože třeba nervy jsou můj největší problém.
Sayōnara




 

Oblíbenci z The walking dead

14. srpna 2018 v 1:31 | Misaki |  Oblíbené 💚

Kon'nichiwa,
Dnes tu mám článek ze série mých oblíbených postav z filmů a seriálů a proto, že jsem zrovna před chvilkou dokoukala osmou sérii seriálu The walking dead, bude se tento článek věnovat postavám právě z tohoto zombíkama prolezlého seriálu. Předem upozorňuji, že se tu mohou objevit spoilery.

Daryl Dixon /Norman Reedus/


A samozřejmě, že začnu tou nejvíce mainstream oblíbenou postavou z celého walking dead. Postava Normana Reeduse, Daryl se nevyskytuje v původní komiksové předloze seriálu, byla vymyšlena scénaristy, kterým se líbilo hercovo hraní, a to snad přesně tak, aby se stala tou nejoblíbenější postavou a to především u ženského publika, a že se jim tento záměr povedl.
Je to jeden z přeživších z Atlanty, v seriálu je téměř od prvního dílu. Své fanoušky si dle mě nejvíce získal svou citlivou povahou schovanou za maskou nevrlého tvrďáka. I když má sklon k násilí, není zase až tak necitlivý jak se zdá, což se ukazuje už při jedné z prvotních zápletek seriálu, a to při hledání Caroliny dcery Sophie.
Mně osobně se nejvíce líbili díly, ve kterých byl Daryl společně s Beth. A pak když ji nesl mrtvou v náruči..
Jen škoda, že Daryl už dávno zapomněl, co to znamená slovo hygiena, a tak už téměř začínám zapomínat, díky jeho dlouhému a mastnému háru, jak vlastně vypadá jeho obličej.
Zajímavá fakta:
*Norman Reedus se nejdříve ucházel o roly Merla. -Dokážete si představit, že by se tak stalo a on ze seriálu tak rychle zmizel?
*Daryl je po Rickovi druhou nejčastěji se vyskytující postavou v seriálu.-A to je sakra dobře.

,,Je to fakt pěkný, je to jako kdyby si pes sedl do barvy a utřel si prdel na plátně."
-Daryl Dixon

Abraham Ford /Michael Cudlitz/



To by nebyl můj seznam oblíbenců, aby tam nebyl alespoň jeden zrzek. Ale prostě Abraham byl borec. Byl vstřícný, dokázal udělat spoustu věcí, na který ostatní neměli odvahu a hlavně měl ty nejvíc top hlášky. Do seriálu přišel s čtvrtou sérií a umřel rukou největšího záporáka o to hned na začátku sedmé série. Musím říct, že jeho smrt mi ze všech smrtí ze seriálu vadila nejvíce, ale vím, že umřel včas a přesně tak jak měl.

,,Omlouvám se za zpochybňování tvých schopností. Víš jak kousat péro, Eugene. Myslím to vážně a s největší úctou."
-Abraham Ford

Paul "Jesus" Monroe (Rovia) /Tom Payne/



Upřímně ani pořádně nevím proč jsem si tuhle postavu oblíbila. Když se Jesus, jak si nechává říkat, poprvé objevil v šesté sérii naopak jsem ho moc ráda neměla, ale postupem času se to začalo tak nějak měnit až jsem si ho zařadila mezi nejoblíbenější postavy. Možná se tak stalo díky jeho vlastnostem, Jesus si cení spravedlnosti, čestnosti a oproti většině ostatním postavám se bezhlavě nevrhá do zabíjení všech nepřátel, dokáže dát každému druhou šanci a věří že každý se může zlepšit.
Zajímavý fakt:
*V originální komiksové předloze je Paulovo příjmení Monroe, ale ve filmu se představí jako Rovia. Je to kvůli tomu, že příjmení Monroe bylo použito už u rodiny Deanny a tvůrci nechtěli, aby byl z touto rodinou jakkoli spojován.

,,Budeme jedna velká, šťastná, dysfunkční rodinka."
-Jesus

Dwight /Austin Amelio/



Toto je má poslední nejoblíbenější postava. Dwight je zatím ze tady uvedených postav v seriálu nejkratší dobu. Přišel společně s Neganem v šesté sérii. Je to přesně ten typ člověka, který je sice na špatné straně, dělá špatné věci, ale ve skutečnosti nic z toho dělat nechce. A proto mám tuto postavu ráda. A taky proto, že se dokázal změnit, dokázal zradit svojí skupinu proto aby pomohl jiné a to i když věděl, že i přesto ho pravděpodobně na konci všeho zabijí. A navíc s ním do seriálu přišla další smutná lovestory.

A to je z tohoto článku vše. Do komentářů mi určitě napište, zda sledujete tento seriál a jaké jsou vaše oblíbené postavy.
Sayōnara




Dovolená - Chorvatsko (29.6. - 8.7.2018)

16. července 2018 v 1:24 | Misaki |  My life

Kon'nichiwa,
V tomto článku bych se s vámi ráda podělila o své zážitky z letošní dovolené v Chorvatsku, kam jsem jela s přítelem a s jeho rodinou.
Jeli jsme tedy, jak jsem již psala do Chorvatska, konkrétně na ostrov Vir, což je jeden z asi 300 ostrovů zaderského souostroví v chorvatské části Jaderského moře. Na ostrov jsme se dostali po náročné cestě autem.
První den byl takový poznávací, tedy hlavně pro mě, protože většina lidí, kteří s námi jeli včetně mého přítele už na tomto ostrově byla. Takže jsme se šli projít k místní pekárně a pak už rychle k moři, kde jsme se krásně schladili. Večer jsme se šli projít po městě, zašli jsme na pizzu a na vrap a taky samozřejmě na zmrzlinu, terá byla výborná ale hned druhý den jsme šli na ještě lepší a tou jsme se pak cpali každý den. Také jsme si prošli stánky s různými suvenýry a občerstvením no a pak jsme docela unavení šli spát na náš apartmán.
Další dny jsme vždy po poledni chodili k moři, protože nic jiného se ani dělat nedalo. V moři jsme nacházeli plno hezkých mušliček a všude na dně potkávali mořské okurky, malé rybky a raky. Poté následoval oběd, na který jsme kromě dvou dnů, kdy jsme si uvařili salát, chodili vždy na něco místního.
Abychom ale pořád jenom neleželi u moře, šli jsme se jeden den s přítelem podívat na nedalekou písečnou pláž a na hrad Kastelina, kde jsme se rozčilovali nad turisty, teří nám neustále překáželi u pořizování fotek. Našli jsme ale skvělou pláž, která byla plná hezkých malých mušliček.



Hradem naše výletování nekončilo. Vyrazili jsme totiž také na výletní loď, na které nám hráli na kytaru a na harmoniku, přichystali nám dobrý oběd a odvezli nás na úplně jinou pláž, než kterou jsme měli u našeho ubytování. Tato pláž byla plná oblázků. I moře bylo jiné, plné o hodně větších ryb a tak jsme chvíli šnorchlovali a prohlíželi si je.


Poslední výlet jsme si udělali do historického města Zadar. Toto město bylo nádherné. Všude stáli staré římské stavby, jako třeba ruiny z bývalého opevnění, kostely, věž, sloupy atd..Takže já jakožto člověk co studuje dokumentaci památek a miluje starou architekturu, jsem se na to nemohla vynadívat. Bylo tam také slunce vyrobené ze solárních panelů, sluneční soustava a mořské varhany.


Jen škoda, že to tak rychle uteklo a my museli dokoupit poslední pohled, suvenýry domů a odjet.

A to je z tohoto článku vše. Do komentářů mi určitě napište, kde jste byli o prázdninách vy, nebo kam se chystáte.

Sayōnara






 


Takové ty horší dny

9. července 2018 v 19:12 | Misaki |  Pár slov k TT
Kon'nichiwa,
Dnes tu mám takový deníčkovský článek, protože se mi to, co zrovna teď prožívám hodilo do TT a taky protože jsem tenhle typ článku už strašně moc dlouho nepsala, tak snad to bude aspoň trochu zajímavé..
Určitě to zná každý z vás. V jednu chvíli se vám pokazí všechno co pokazit jde. Já si zrovna teď takovým obdobím procházím. Začalo to nejspíš první zkouškou na konci semestru, která mi o chlup nevyšla. Potom další zkouška, které jsem se nakonec ani nemohla zůčastnit protože by mi, kvůli spoždění profesora, ujel poslední vlak domů. Díky tomu všemu mám o prázdinách stresy se školou, budu se muset učit a navíc jezdit na otočku osm hodin vlakem a šíleně brzo vstávat.
Tím moje trápení ale neskončilo. Nevyšla mi brigáda, kterou jsem chtěla. Sice mám ještě jednu brigádu v záloze ale tohle bylo mé vysněné knihkupectví.
Také s otcem jsou mé vztahy čím dál tím horší. Nedávno nám se sestrou dal dost důrazně najevo, že nestojí o to aby sme ho navštěvovaly, tudíž vůbec nevím jestli se někdy ještě uvidíme. Možná na nějaké rodinné oslavě u babičky, ale mám pocit, že otec by se jí radši nezůčastnil, jen aby se s námi nemusel vidět. Mrzí mě to, protože jsem ho měla hodně ráda a v hodně věcech jsem si s ním rozumněla mnohem víc než s mamkou. Tak ráda bych si s ním popovídala a představila mu mého přítele a to i přes to jak moc mě jeho chování zklamalo a ranilo. Ale nesjpíš mi nedá možnost.
Dále jsem přišla o jedno kamarádství. Nejhorší na tom je, že ani vlastně nevím proč to kamarádství skončilo, neboť ta druhá osoba se mnou okamžitě přerušila veškerý kontakt. Sice mi bylo už témež od začátku jasné, že já pro tu osobu téměř nic neznamenám a že se semnou kamarádí jen proto, aby nebyla na všechno nové, co nás čekalo sama, ale i tak to pro mě bylo přátelství a i když jsem si, potom co jsem viděla jak si hned hledá nové kamarádky místo mě, snažila nevytvářet k té osobě žádné pouto, nevyšlo to. Chtěla bych být na tu osobu naštvaná, protože mi je jasné, že ona se kvůli tomu vůbec netrápí, ale i tak mě to někde uvnitř mě mrzí.
A nakonec jsem teď na všechno ohledně vysoké sama. Vždy mi pomáhala má bývalá spolubydlící, ale s ní to skončilo, našla si za mě náhradu. Tudíž od října budu bydlet na pokoji sama. Sama si musím ubytování zařídit, což není zrovna lehké, protože nechci být na pokoji s někým cizím ale zároveň nechci platit ty strašný peníze za jednolůžkový pokoj. Sama si musím zařídit rozvrh, který jsme zatím vždy dělaly spolu. A prostě už se nemám na koho obrátit, tedy samozřejmě kromě mého přítele.
Takže jediné co mi zbývá je doufat, že se tohle moje špatné období už konečně zlomí a začne se mi zase trochu dařit a hlavně, že se z toho nezblázním a neupadnu do depresí jak je mým zvykem a že všechno zvládnu. Tak mi držte palce a mějte se rozhodně lépe než se mám já.
Sayōnara



Falešná přátelství

28. června 2018 v 9:52 | Misaki |  Pár slov k TT

Kon'nichiwa,
...

Občas bych chtěla být tebou.
Možná bych pak dokázala pochopit proč se ke mně chováš tak falešně.
Konečně bych zjistila, co ti na mně tolik vadí.
Zjistila bych to přímo a ne až po tom, co bych si přečetla tvůj blog.
Nemusela bych to hledat v těch tvých dvojsmyslech.
Možná kdybych byla na chvilku tebou a dozvěděla bych se vše, mohla bych s tím něco udělat.
Mohla bych to, co bylo tu chvilku mezi námi zachránit.
Však víš - naše přátelství, protože pro mě to přátelství bylo.
Uvědomuju si ale, že ty přesně tohle nechceš.
A když si vzpomenu na všehny ty situace, na to jak si se ke mně občas chovala, docházím k názoru, že ani ty mi za to nestojíš.
Kdybych byla tebou nejspíš bych tě donutila se nad sebou zamyslet.
Nad tím jak povíšeně se k lidem chováš.
Na to jak jsi kamarádka, jen když se ti to hodí.
Na to jak si stěžuješ, že je život plný lží a neupřímností a sama nedokážeš říct pravdu do očí.
Na to jak jsi nespokojená, když něco není podle tebe.
...

Vidíš se v tom?
Pokud ano, nepiš mi prosím tu ohranou frázi "To je mířeno na mě?".
Spíš přemýšlej, proč si vlastně myslíš, že píšu zrovna o tobě.

Není snad tohle dost očividné?

Sayōnara


Draci

13. května 2018 v 18:34 | Misaki |  temné články
Kon'nichiwa,
Druhý ze série článků z prostředí seriálu Supernatural. Tentokrát slibovaní draci.

Draci
Draci jsou velmi vzácná rasa nadpřirozených tvorů, která nebyla viděna již více než 700 let. Jsou podobní tradičním drakům ovšem častěji na sebe berou podobu člověka než okřídleného zvířete. Existují popisy, ve kterých se objevují jako obrovské bytosti vypadající jako netopýři.

Charakteristika
Přitahuje je zlato a lidské panny, které podle všeho požírají. Tradičně žijí v jeskyních, když nemají jeskyně k dispozici vytvářejí si úkryty v kanálech. Jsou vnímaví, inteligentní a velice společenští, dokáží žít ve společnosti svých druhů a spolupracovat spolu.

Fyzický vzhled
Jak jsem již psala draci na sebe mohou brát lidskou podobu. Ve své pravé podobě mají velká křídla, zuby, hadovité oči a tmavě červenou krev. Mácháním svých křídel mohou silně rozproudit vzduch kolem sebe.

Síly a schopnosti
Draci jsou velmi silná monstra s řadou schopností, díky kterým je pro jiná monstra obtížné je zabít. Jsou pravděpodobně jednou z nejvýkonějších nestvůr.
Supersíla- oplývají neuvěřitelnou fyzickou silou, díky které mohou lehce překonat člověka. Patří mezi nejsilnější tvory, který dokážou bez jakýchkoli obtíží lámat kosti, házet s dospělým člověkem jako s hadrovou panenkou nebo přenášet těžká břemena.
Přeměňování- Při jejich přeměně jsou od člověka nerozpoznatelní avšak pokud používají svoje schopnosti objeví se jejich hadí oči.
Ovládání ohně- Dokáží ze svých rukou vypouštět intenzivní teplo, které dokáže roztavit kovy jako třeba železo, nebo spálit člověka. Oheň také dokáží vypouštět ze svých úst.
Létání- Svá obrovská křídla používají k zachycení kořisti a k létání. Jsou to neuvěřitelně schopní letci. Dokáží se pohybovat velkou rychlostí a navzdory jejich obrovské velikosti i téměř nepozorovatelně.
Nezranitelnost- Jsou téměř zcela nezranitelní.
Superrychlost- Rychlost jejich letu může působit až jako teleportace.
Supervýdrž- Jen ta se neunaví. Dokáží letět několik dlouhých mil plnou rychlostí.
Supersmysly- Dokáží poznat lidskou pannu, když se k ní přiblíží.

Slabiny
Meč kovaný z dračí krve- zdá se že existuje pouze 5 nebo 6 takových mečů
Meč z Bruncviku
Excalibur
Meč svatého Jiřího
Jiné tři neznámé meče
Colt

Známí draci
Hypolyes (vyhynulý)

A to je z dnešního článku vše.
Sayōnara




Nové knižní přírůstky

9. února 2018 v 14:30 | Misaki |  Knihy 📚

Kon'nichiwa,
Opět jsem po nějaké době tu s novým článkem. Tentokrát jsem se rozhodla představit vám mé nově koupené knížky, neboť se mi jich tu pár nastřádalo a myslím si, že by někoho třeba mohly zaujmout.

Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky

Jak už možná víte z mého článku o oblíbených písničkách z filmů, mezi mé nejoblíbenější filmy patří Charlieho malá tajemství. A tak v mé knihovně samozřejmě nemohla chybět tato kniha, podle které je natočený. Stejně jako jsem si zamilovala film, zamilovala jsem si i tento román, i když musím říct, že je to snad jediný případ, kdy se mi film líbí víc než samotná knižní předloha, ve které se na můj vkus až moc objevovalo téma drog a sexu, zkrátka na můj vkus knížka vše představovala až moc bez okolků, kdežto ve filmu vše působilo tak roztomile nevinně. Tím ale nikoho nechci odradit od knížky, jen si myslím, že pokud jste ještě neviděli film, uděláte nejlépe, když si první přečtete knihu, která i přes to, že se mi film líbí víc, je skvělá.

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy
Tim Burton

Moje úplně první kniha básniček. Od koho jiného by měla být než od úžasného Tima Burtona? Jistě Tima všichni znáte a znáte od něho každý minimálně jeden film. Tudíž vám musí být jasné, že tato kniha a básničky v ní jsou docela negativní a většina z nich působí poněkud morbidně . Mně se ovšem, jakožto člověku, který má rád snad všechny Timovi filmy, i přes to, že jsou jeho básničky tolik negativní a smutné hrozně líbí.

Okultní povídky a jiné děsivé příběhy
H.P.Blavatská

Tuto knihu jsem vám už sice jednou představovala v článku o "strašidelných" knihách, ale konečně jsem se dostala k tomu ji celou přečíst a proto jsem ji sem zařadila a znovu se o ní malinko rozepíšu. Musím říct, že jsem nejspíš zhýčkaná knížkama od Stephena Kinga a E. A. Poea, tudíž jsem od této knihy čekala něco víc. Děsivé příběhy nebyly téměř děsivé, ale zase musím říct, že díky tomu, že příběhy nebyly strašidelné a nehemžilo se to tam samýmu duchama a bůh ví čím ještě, knížka působila hodně věrohodně až skoro jako by příběhy mohly být pravdivé. Nemohu tudíž říct, že se mi nelíbila. Samotné příběhy v sobě měly originální nápady a náměty a četly se velice dobře. K tomu jsou v knížce ještě přidány velmi zajímavé poznámky od překladatele Karla Weinfurtera, který se aktivně zajímá o oklutismus a spiritismus.

Asylum
Madeleine Rouxová

Poslední knížka tohoto článku. Pro milovníky hororů jako jsem já určitě doporučuji. Je to první kniha ze série třech hororových knih. Kromě chvílemi dost strašidelného příběhu je kniha obohacena i o velice děsivé fotografie z psychiatrických léčeben, které perfektně podtrhávají příběh a vtahují ještě více do děje. Ale pozor! Rozhodně jestli narazíte na film Asylum, který se tváří jako, že je podle této knihy natočený, nekoukejte na něj! Vážně ne, to nechcete vidět. Já jsem se na to podívala ještě před knížkou, kterou jsem už ale měla koupenou doma a byla to tak neskutečná blbost, že jsem se bála pak tuto knížku jen otevřít, ale naštěstí je úplně jiná, přečetla jsem ji se zatajeným dechem a s napnutím co se bude dít dál, ihned jsem si zamilovala hlavní postavy a rozhodně mě nabudila na to dokoupit i další dva díly.

A to už je z tohoto článku vše, do komentářů mi určitě napište zda vás nějaká z těchto knih zaujala, nebo jestli jste už nějakou z nich také četli a vaše názory.

Sayōnara





Kam dál