Nikdy nevím co z toho vznikne

7. července 2015 v 3:31 | Mischelle |  Naháním si čtenáře 👍
Další co mě na těhlech stránkách šíleně bavilo bylo téma týdne. Jak moc teď chci k němu něco napsat, ale jako na potvoru mě nic nenapadá, možná to je tím jak je pozdě, možná taky tím, že už sem ze sebe dostala dva články a jsem vypsaná. Snažila jsem i nabrat inspiraci od jiných článků na tohle téma, ale říkám si, že kdybych podle toho něco začala psát bylo by to jen kopírování a to by asi nebylo úplně nejlepší. Já vím, já vím téma týdne je ,,Nikdy" a ne ,,Můj milý deničku" vždyť už se taky chystám napsat něco k tématu.
Nikdy..hmm..co mě napadne jako první když si řeknu tohle slovo? Moje kamarádka z dětství, psala mi ať se stavím na pokec. To by bylo jistě příjemný neviděly sme se už roky, má to ovšem jeden háček byla bych u ní za křena, protože má doma přítele. Od kdy sme vlastně začaly žít takhle? Pamatuju si jak sme si spolu každý den hrávaly, staraly se o jejího psíka, malovaly obrázky. Tohle by sme teď už jistě nedělaly. Ale proč? Jsme na to už velký?
To je stejné jako když mi dneska babička vyprávěla o sestřenici a já si vybavila jak jsem s ni stavěla bunkry z dek a hrála na počítači the sims. A ona se teď stěhuje do Prahy a přijali ji na vysokou.
Nebo když sem si předchvílí četla blog mojí nejlepší kamarádky první články byly hrozně crazy a zábavný, ale jak sem tak četla další a další přišlo mi jako by její blog umíral samé smutné básničky o nešťastné lásce.
Můžou se tyhle věci vrátit? Postavily by sme si i teď bunkr z dek? Psaly nesmyslné články a polepily autobusovou zastávku obrázky? Myslím, že většina lidí by to nedělalo, protože z takovýhlech kravin přeci už vyrostli. Může za to všechno tedy náš věk? Opravdu už bychom nikdy nedělali věci, které sme dělali jako malý? Nikdy už se k nám nevrátí naše staré já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Switch Switch | Web | 7. července 2015 v 3:52 | Reagovat

Podle mě za to nemůže náš věk, ale společnost ve které žijeme, nutí nás k tomu... naše starý já se nevrátí, ale prvky, který se ti na něm líbily můžeš obnovit a začít s nima znova, jako s psaním ;)

2 Yeanni Yeanni | Web | 7. července 2015 v 5:17 | Reagovat

Myslím si, že aj keby sme skúsili si postaviť bunkr z dek, tak by by nás to už nerobilo šťastnými, pretože by sme začali premýšľať.. Na detstve je čarovná práve tá bezstarostnosť, žiadne sklamania v láske, podrazy od kamarátov, nevydarené sny.. v detstve sme boli len my a naše predstavy. Teraz už nedokážeme tak snívať.

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 7. července 2015 v 9:30 | Reagovat

No...jo, může za to věk. Dospívání. Změna názorů, rozšiřování obzorů, změna zájmů... Já si taky před rokem o prázdninách z nudy hledala televizní pohádky, co jsem jako malá zbožňovala. A ejhle... když jsem si je pustila, tak mě to vůbec nebavilo, protože zatímco v dětství to tak akorát stačilo na zasmání a pokrytí toho, co tak mozek za hodinku zpracuje, teď potřebuju trochu promyšlenější děj a okolnosti, aby mě to bavilo. To je přirozené. Něco mě přestane bavit, protože mě to už nenaplňuje, něco je vyloženě dětinské a přijde mi to nevhodné, na něco už jsem fyzicky moc velká (třeba ten bunkr z dek a matrací z gauče, tam už bych se prostě nevešla :D) a tak... nic nad čím je třeba smutnit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama